Historické střípky (11): Z Belvederu na Olymp (Vinohrady)
Jedenáctý historický střípek z Prahy 2 se věnuje tématu společenského života, aneb únorovému času plesů a zábav na Královských Vinohradech. Konaly se před více než sto lety v prostorách Národního domu.
„Tu dnes síně naše oživnou ohlasem rušných slavností v císařské zahradě a Belvederu. Chceme, aby duch Váš zalétl vzpomínkou v dobu Rudolfovu. Chceme i fantasii Vaší ku pomoci přispěti. A tak ocitáte se na slavnosti Belvederské. Kdož ví, jaké divy tu dnes se stanou…“
Únor byl vždy tradičním časem plesů a zábav. My si dnes také trochu vyhodíme z kopýtka a vydáme se rovnou na dvě společenské akce, které se na Královských Vinohradech před více než sto lety konaly v prostorách Národního domu, který se po svém otevření stal centrem vinohradského společenského života: „Vedle čilého ruchu průmyslového, obchodního a živnostenského, rozvinul se na Král. Vinohradech čilý život společenský. Střediskem jeho jest Národní dům, který ve svých nádherných a pohodlných dvoranách hostí obecenstvo domácí i pražské při rozličných schůzkách, jež ať jsou povahy umělecké, poučné aneb čistě zábavné, nepostrádají nikdy rázu ušlechtilého.“ V únoru roku 1905 pořádala svůj tradiční maškarní ples vinohradská Měšťanská beseda, „jež má v Národním domě své sídlo, jest předním spolkem místním, jehož členstvo, počtem téměř 1000, jest obrazem společnosti vinohradské.“ Tentokrát zábavní výbor zvolil jako téma maškarního plesu slavnost na dvoře císaře Rudolfa II., která proběhla roku 1605 právě v Belvederu a přilehlé zahradě: „Galantní manžel zbudovati kázal překrásný letohrádek, z něhož na Prahu otvírá se vyhlídka čarovná. Dvůr Rudolfův tu zříte, dvořanstvo, alchymisty, fedrfechtýře a další kumštýře. Do síně taneční Vás uvádíme, abyste po chuti, třeba neslohově si zatančili.“
Tancem a zábavou znavení návštěvníci plesu mohli nalézt chvilku klidu a soukromí v prostorách přilehlé zimní zahrady: „Odpočinek a ochlazení skýtají Vám cesty v zahradě, jejíž brány otevřeli jsme Vám.“ Květinová výzdoba sálů Národního domu a rostliny aranžované v zimní zahradě, měly co nejvíce připomínat rudolfínskou dobu: „Rudolf II. zahradu zvelebil, že těm, kdo v ní vstupovali , jakoby v jiný svět, v pohádku vcházeli. Květiny, keře a stromy cizokrajné, nevídané dosud, rostly tam a kvetly. Záhony jasných tulipánů, u nás předtím neznámých, pestřily se na odiv oku, ve sklenících převzácné květy umělým teplem vychovávány, z keřů zahradníci loubí splétali a besídky, sochy mramorové i bronzové svítily v zeleni, proudy vod ve fontánách zdobných zpívaly sladké, konejšivé písně…“ Podle popisu plesu ve Vinohradských listech, se únorový večer vskutku vydařil: „Celý dvůr císaře Rudolfa ustanovil si zde dostaveníčko. Nejen dvořanstvo, alchymisté, hvězdáři a astrologové sem zavítali. Celé zástupy sličných dívek i paní přišly, jako by si chtěly hádat osud svůj i svých srdéček z hvězd, které prý nikdy neklamou. Alchymistická laboratoř byla zřízena hned při vstupu na schodiště Národního domu. Zde sám Jeho Majestát se svým alchymistou a pomocníky vítal příchozí. I velký sál byl půvabně vyzdoben. Záhy se ve všech prostorách rozpoutal radostný ruch a šum. Všechno tu bylo hezké a útulné, každý se cítil býti zde jako doma. Zábavní výbor Měšťanské besedy se letos skutečně vyznamenal, že připravil členstvu zábavu tak milou a příjemnou.“
Pořadatelé plesů nechávali pro návštěvníky tisknout různé upomínkové brožury, taneční pořádky, pohlednice. Malou ukázku těchto dobových materiálů můžeme vidět níže. Ovšem se zábavou a tancem dnes ještě zdaleka nekončíme! Jak jsme slíbili již v úvodu, vydáme se na další společenskou akci, a to na tradiční šibřinky vinohradského Sokola. Co jsou to ony šibřinky? Toto staročeské slovo, ovšem německého původu, Jungmannův slovník vykládá jako „frašky, šašky, žerty“. Polozapomenuté slovo zvolil pro pojmenování sokolského maškarního plesu na radu Miroslava Tyrše druhý z „otců zakladatelů“, Jindřich Fügner. Jejich záměrem bylo, aby se členové Sokola potkávali také mimo pravidelná cvičení. První takový ples se konal v Praze roku 1865. Šibřinky můžeme definovat jako masopustní maškarní zábavu s určitým tématickým rázem. Vinohradští Sokolové si v únoru 1914 pro svůj ples zvolili název „Pod českým Olympem“. Pořadatelé nechali „ožít“ slavné postavy české historie, velikány, kteří by si svými činy zasloužili zasednout na českém Olympu. Vybrané historické postavy pak měly možnost „promluvit“ k pozemšťanům prostřednictvím vtipných textů v Pomněnkách, šibřinkovém listu vinohradského Sokola. Takto k Sokolům pohovořil novinář a básník Josef Barák: „Jakž vám, Sokolíkům, mohl bych odepřít? Já každé ušlechtilé zábavy jsem ochráncem a že vy v těch svých Šibřinkách vzpomínáte české čistoty, mravnosti jadrné svých praotců a jich zdravé síly, dvojnásob mne těší a proto rád jsem se podjal úlohy na našem českém Olympu sebrati pro list váš příspěvky písemnické žijící tu družiny znamenitých pracovníků.“
Mezi autory Šibřinkového listu nemohl rozhodně chybět ani Jan Amos Komenský, který na sokolský sport nahlížel následovně: „Takž vkročíme na síň velikou, plnou mladého lidu i starších; kde aj, spatřím hojnost provazců, šraňků, klád, koulí a háků všelijakých a přistoupě pohlédnu, jak někteří na těch nádobích a inštrumentech potvorných hrabou, k sobě střílejí od jednoho kraje síně k druhému, po provazcích vzhůru a dolů co veverky sebou házejí, rohože jakési svinuté rozpouštějí, ve veselém výskání do sebe mlecí a třískají, skáčíce, běhajíce, sebe sami vyhazujíce a přetahujíce.“ Karel Hynek Mácha náladu v únoru na psaní zrovna neměl: „Byl pozdní večer – první máj… hrdličin zval ku lásce hlas kde borový zaváněl háj… Takové verše chcete číst? Ty pro mumrajový váš list ni chuti psát nemám ni čas…“ Ovšem takový Karel Havlíček Borovský ani po letech na Olympu neztratil svůj břitký jazyk: „Bude tomu šedesát let, co na pensi sedím každého dne po obědě dolu z nebe hledím. Schrupnouti si po obědě, po tom ani slechu, hukot zdola k nám doléhá, jak v uchu bys měl blechu. Pro očistu jeden druhým po novinách smýká, a tomu se v Čechách politika říká! Jen mě vždycky usmiřuje hrstka junů jarých, kteří ještě vzpomínají vzoru Čechů starých. Kéž Vás, hoši, více přibývá jako písku v moři, aby konec bylo už v Čechách tomu hoři!“ Musíme uznat, že se naši předkové dokázali bavit…
Datum vytvoření: 26.2.2022 22:12
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba