Josef Zasche

Josef Zasche pocházel z Jablonce nad Nisou z brusičské rodiny Josefa Zasche. Absolvoval průmyslovou školu v Liberci – kde v té době studoval i Adolf Loos – a Akademii výtvarných umění ve Vídni u předního představitele historismu Karla von Hasenauera. Od roku 1895 působil v Praze. Jeho první stavby nesou ještě vliv secese, například kostel Povýšení sv. Kříže v rodném Jablonci (1900–1903), brzy se však přiklonil k moderně a k neoklasicismu. Velkého uznání od českých kolegů architektů si získal budovou Vídeňské bankovní jednoty v ulici Na Příkopě (1906–1908), která navíc dostala i cenu pro nejlepší stavbu Rakousko-Uherska realizovanou v prvním desetiletí 20. století. V Praze 2 na Rašínově nábřeží č.p. 390/42 se nachází budova Všeobecného penzijního ústavu. Čtyřpatrová modernistická budova z počátku 20. století vznikla podle návrhu architektů Jana Kotěry a Josefa Zasche. V současné době zde sídlí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

Kotěrův kolega Josef Zasche pracoval i s dalšími českými architekty. S Pavlem Janákem spolupracoval na stavbě paláce Adria z let 1922–1925 (půdorysné řešení stavby), postaveném ve stylu národního dekorativismu. Ve své tvorbě došel až ke konstruktivismu. Dokládají to velké stavby z přelomu dvacátých a třicátých let: budova Deutscher Kulturverband v Holešovicích a palác Urania na Novém Městě. Po druhé světové válce potkal architekta Zascheho osud převážné většiny českých Němců. Nejvýznamnější z pražských, německy mluvících moderních architektů zemřel po nuceném odsunu v roce 1957, v obci Schackensleben u Magdeburku.