Tiskárna Unie, Svobodova čp. 1961/1 (Nové Město)

Historie

První tiskárnou v tomto místě byl reprodukční zinkografický závod Jana Vilíma, jehož budovy, provedené roku 1898 stavitelem Františkem Schlafferem, stály mezi ulicemi Vyšehradskou a Na Děkance.

Následujícího roku vstoupil Jan Vilím do společného podniku s nakladateli Janem Ottou a Josefem Richardem Vilímkem, jenž byl od roku 1900 veden jako „Unie – česká grafická akciová společnost“. Bezmála dvacetimetrová přízemní dvorana s prosklenou střechou, provedená firmou Nekvasil, byla roku 1905 první větší stavební akcí v původním Vilímově závodu. Tehdy ale již Unie vykoupila pět sousedních parcel podél zalomení ulic Svobodovy a Na Děkance (tehdy Komenského) a začala připravovat novostavbu tiskárny. Její první plány podepsal v květnu 1906 stavební inženýr a stavitel v Praze František Zvěřina a za Unii její předseda Jan Otto. Prováděcí dokumentace je datována březnem 1907 a ještě téhož roku byla budova dokončena – jak připomínají letopočty v jejích štítech.

Popis

Je řešena jako pětipodlažní dvoutrakt s osmi okenními osami do ulice Svobodovy a devíti do ulice Na Děkance. Její obvodové zdi a základy jsou cihelné, trámové stropy, plochá pultová střecha a vnitřní nosné sloupy jsou však již ze železobetonu v systému Hennebique. Užití této progresivní konstrukce, patrně jedno z prvních v Praze, umožnilo účelné rozpony 4 × 6 ,9 metrů a uvolnění půdorysů všech podlaží budovy. Betonářské práce provedla firma ing. Karla Herzána a Ludvíka Uhlíře, konstrukce čtyř výtahů navrhla a dodala vinohradská továrna Josefa Prokopce. Veškeré stroje tiskárny byly poháněny elektricky, motory z továrny Emila Kolbena. Grafické lisy pracovaly v přízemí a v prosklené dvoraně, ve druhém podlaží byly sazárny, ve třetím knihařské dílny a stereotypie, ve čtvrtém skladiště.  

Fasády v secesním stylu navrhnul ve Zvěřinově projekční kanceláři Karel Hermann. Kromě florálních motivů se na nároží objevuje orel ze znaku Unie a na krajních meziokenních pilířích také sovy, sedící na svitcích – symboly na této budově snadno pochopitelné. Toto řešení fasád převzala i první přístavba tiskárny o dalších devět polí severním směrem, kterou podle plánů z roku 1920 navrhl ing. František Beránek ze stavební kanceláře Čeňka Gregora, (dnes má vlastní č.p. 2109). Roku 1934 nahradila původní stavby ve dvoře třípodlažní budova od architekta Stanislava Libánského ml., ani ta se však do dneška nedochovala. Libánský rovněž roku 1936 projektoval poslední přístavbu tiskárny o šest polí západním směrem, která již ve zjednodušené podobě jen dále opakuje Hermannovo fasádní schéma. Její zvláštní půdorysný tvar cele vyplňuje dostupnou parcelu a štítovou zdí tak vystupuje do rohu Svobodovy a Vyšehradské.

Provoz tiskárny

Od svého počátku byla tiskárna Unie známa kvalitními obrazovými tisky, uměleckými publikacemi a uměleckými časopisy, tiskla však také ceniny, zejména nové československé známky po roce 1918. Po zestátnění se zde tiskly především učebnice, později byla tiskárna součástí národních podniků Naše vojsko a od roku 1960 Polygrafia, ve kterém se jako Závod 1 v letech 1965–1967 dočkala poslední modernizace pro tisk barevných časopisů, po níž opět patřila mezi špičkové provozy, a to až do konce let sedmdesátých. Pracovat přestala roku 2000.

Současnost

Roku 2004 ji zakoupila developerská společnost Red Group a v letech 2007–2009 konvertovala pro hotelový řetězec Park Inn podle projektu kanceláře Ian Bryan Architects, jehož hlavním architektem byl Martin Poldauf. Budova tak dostala další, ustupující podlaží a nové, kolmé, terasovitě uspořádané křídlo na místě dvorní budovy ze třicátých let. Především však tiskárna získala novou funkci, která příliš nenarušila její konstrukční a architektonické kvality.

Na budově je umístěna pamětní deska Tiskárna Unie informující o její rekonstrukci ve třicátých letetch.