Ferdinand Břetislav Mikovec

Ferdinand Břetislav Mikovec, vlastním jménem Ferdinand Mikowetz, se narodil v početné rodině jako nejstarší z dětí hospodářského správce panství Kinských ve Sloupu. Otec brzy zemřel, matka se pak sama starala o čtyři děti. Ferdinand chodil do obecné školy ve Sloupu, od roku 1836 na gymnázium v České Lípě. Zde se seznámil s katechetou a vlastencem Antonem Krombholzem a navíc bydlel u dalšího vlastenecky smýšlejícího advokáta. Oba ho ovlivnili. Ferdinand pak studoval dějiny umění a historii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

Publikovat začal v roce 1841, kdy psal česky a německy různé literární příspěvky do periodik Květy, Bohemia a Poutník a rovněž do novin a začal se účastnit veřejného života, organizoval nejrůznější akce (v té době vydal Tycho Brahe: životopisný nástin od Ferdinanda B. Mikowce). Tehdy přijal vlastenecké jméno Břetislav.

V revolučním roce 1848 bojoval na barikádách jako člen studentské gardy Svornost, po potlačení revoluce uprchl do Chorvatska a zakrátko do Srbska. Byl na něj vydán zatykač, později odvolaný.

V roce 1851 byl již zpět v Praze, kde založil časopis Lumír. Psal do něj divadelní kritiky a teoretické studie. Předplatitelům časopisu dával jako prémii reprodukce výtvarných děl, čímž podporoval zájem o české malíře. Snažil se zpopularizovat hry W. Shakespeara. V té době vydal první monografii o Karlštejně v němčině (napsal také tragédii Záhuba rodu Přemyslovského) a angažoval se pro dostavění katedrály sv. Víta na Hradě. Organizoval první spolkovou výstavu uměleckých památek ze soukromých i veřejných sbírek v roce 1861 na Žofíně.

Bydel na Novém Městě v  Lublaňské ulici č.p. 1836/2. Byl vážně nemocný, měl vrozenou srdeční vadu (hypertrofie), pro kterou nemohl realizovat všechny své plány. Až do konce života byl přesto velmi agilní, jeho poslední dílo o významných architektonických památkách Starožitnosti a Památky země České již nedokončil, druhý díl vydal r. 1862 jeho spolupracovník Karel Václav Zap.

V listopadu roku 1861 se k němu přistěhovala jeho matka, aby mu pomohla, ale po tři čtvrtě roce Ferdinand zemřel, ve věku pouhých 35 let.

Na Vinohradech nese po historikovi a spisovateli jedna ulice jméno Mikovcova, a to od výstavby okolní zástavby, tedy od roku 1884 dosud.