František Křižík

František Křižík pocházel z velmi chudých poměrů. Narodil se v šumavské Plánici jako jediný syn, otec byl švec a matka posluhovačka. V patnácti letech nastoupil na jedinou českou reálku v Praze v Ječné ulici a na studiích se udržel jen za cenu nejtěžších obětí. Nemohl ani složit maturitu, neboť neměl peníze na povinnou taxu. Naštěstí jeho talentu důvěřoval osvícený profesor Václav Zenger a přijal jej na Českou polytechniku (ČVUT) i bez maturity jako mimořádného posluchače. Během studia Křižík pracoval, například opisoval noty, později v továrně Markus Kaufmann, která vyráběla telegrafní a signalizační zařízení. Zde se zdokonalil v železniční signalizaci a dokončil svůj první vlastní vynález s finanční odměnou 1000 zlatých. Po studiích se stal železničním opravářem a úřadníkem u drah.

V roce 1872 se František Křižík oženil s Pavlínou Štulíkovou, dcerou mlynáře. Spolu vychovali sedm dětí, čtyři dcery a tři syny. Od r. 1973 byl František Křižík přednostou telegrafního oddělení na trati Plzeň - Chomutov. Později, za pobytu v Krnově, slavil úspěch s vynálezem pro Moravsko-slezskou ústřední dráhu, zdokonalené elektrické návěstidlo. Následovalo blokové signalizační zařízení, ústřední stavění výhybek a nové blokovací signalizační zařízení, které výrazně eliminovalo možnost srážek vlaků. Získané finance mu umožnily jet v r. 1878 na světovou výstavu do Paříže. Zde spatřil obloukovou lampu ruského vynálezce Jabločkova. Křižíkovi bylo 31 let a fascinován tímto novým objevem nasměroval svoji další vlastní vynálezcovskou činnost.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, červenec 2022

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Skutečný úspěch a věhlas mu přinesl r. 1880 patent na významné zdokonalení obloukových lamp, které vyráběl ve vlastní dílně v Plzni. Patent byl oceněn na elektrotechnické výstavě v Paříži roku 1881 první cenou. Od roku 1883 bydlel Křižík s rodinou v Praze, založil továrnu ve "Staré Daňkovce" v  Karlíně. V r. 1887 obdržel velkou zakázku na městské osvětlení, měl zásluhy na elektrickém osvětlení Národního divadla a r. 1889 otevřel první městskou elektrárnu v Českých zemích na pražském Žižkově. Vyráběl dynama, lustry i elektroinstalační materiál. Skutečnou popularitu mu přinesla až Jubilejní výstava 1891. Realizoval celé osvětlení, slavnou světelnou fontánu a pro návštěvníky vybudoval první pražskou elektrickou pouliční dráhu od pohyblivých schodů na Letné k Výstavišti. V Čechách zřídil řadu elektráren a vybudoval slavný elektrotechnický závod.

„Český Edison“, jak byl František Křižík nazýván (narodili se ve stejném roce), stál u zrodu první obecní tramvaje u nás, Městské elektrické dráhy Královských Vinohrad. Povolení k jejímu zřízení získal dříve než vinohradská obec nebo Praha, avšak toto povolení postoupil zdarma Vinohradům. Samotné stavby se pak ujal Křižíkův elektrotechnický závod.

Pravidelný provoz na lince mezi Státní operou (Německým divadlem), náměstím Míru - Historie v obrazech (tehdy Purkyňovým) a Florou byl zahájen 25. června 1897. Stavební délka dráhy činila 3315 m. Trať byla dvoukolejná a stanice byly označeny sloupky, které údajně dodnes slouží na nejstarší části Vinohradských hřbitovů k označení jednotlivých oddělení. Proud dodávala vlastní městská elektrárna postavená v roce 1896 v objektu vinohradské vodárny. Malá vozovna o pěti kolejích a s administrativní budovou byla vybudována u Orionky. Pozn.: o historii první vinohradské tramvajové trati se můžete dočíst v Historických střípcích Na elektrická dráze I. a Na elektrické dráze II. Tramvajová trať byla při úpravách nám. v r. 1928 - 1929 přesunuta na okraj náměstí, kudy vede dosud.

Se jménem Františka Křižíka je spjata i další významná stavba na území Prahy 2, a to elektrizace pražského železničního uzlu. Sdružení firem Českomoravské elektrotechnické závody Fr. Křižík a Brown-Boveri Baden provedlo elektrizaci úseku Wilsonovo nádraží – Hrabovka; trať z  Wilsonova nádraží v  tunelu vedeném pod Londýnskou ulicí do Vršovic a do nádraží Vyšehrad pak elektrizovaly Škodovy závody. František Křižík provedl za účasti ministra železnic dra. Jana Říhy dne 12. srpna 1926 slavnostní výkop prvního stožáru. Na místo výkopu dojel zvláštním vlakem taženým akumulátorovou lokomotivou. Elektrický provoz byl na Wilsonově nádraží zahájen 23. dubna 1928.

Za svůj život František Křižík vybavil svým zařízením na 130 elektráren. Objevil se však konkurent, o patnáct let mladší Emil Kolben, kdy došlo ke střetu dvou koncepcí. Křižík věřil i nadále v budoucnost stejnosměrného proudu, Emil Kolben ji viděl v proudu střídavém. Při výstavbě Holešovické elektrárny získal zakázku Kolben. Tím Křižík ztratil zakázky a postupně se dostal on i jeho firmy do existenčních problémů. Za první světové války musel zadluženou firmu změnit na akciovou společnost. Ze situace byl velmi roztrpčen a odešel do ústraní.

Za svou činnost obdržel František Křižík mnoho řádů a vyznamenání. V roce 1883 mu byl udělen Řád Františka Josefa, roku 1891 Řád železné koruny, v roce 1905 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny a o rok později obdržel čestný doktorát technických věd. František Křižík je pochován na Vyšehradském hřbitově mezi českými velikány v hrobce Slavín. 

Po Františku Křižíkovi je pojmenována stanice metra trasy B v Karlíně a bustu má v Nitranské ulici 1 na Vinohradech (Praha 3) na budově firmy PRE, Pražské energetiky.