Otakar Lebeda

Narodil se do dobře situované rodiny na Pohořelci na pražských Hradčanech. Otec provozoval povoznictví, matka si otevřela po smrti manžela tzv. Kneippovu tržnici s léčivými bylinami a zdraví prospěšnými potravinami. Brzy se přestěhovali na pomezí Vinohrad a Nového Města, na Fügnerovo náměstí č.p. 1852/II. Zde žil umělec až do své předčasné smrti.

Otakar nastoupil na pražskou Akademii do krajinářské školy k Juliu Mařákovi už v patnácti letech v r. 1892. V tvorbě jej inspiroval Antonín Chitussi, který zemřel dříve, než Lebeda započal svoji malířskou kariéru. V začátcích si Lebeda vybíral pro své obrazy tůně, horská jezera, poetické, ale ponuré krajiny. Nejraději pracoval nerušen a sám. Jeho obrazy Jezírko v horách a Vznik Bílého Labe jsou uloženy v Národní galerii. Obrazy byly odesílány na výstavy Umělecké besedy a Krasoumné jednoty, rodina mladému umělci poskytovala veškerý servis, takže neměl, na rozdíl od některých svých kolegů, žádné existenční problémy.

Roku 1898 se vydal do Francie, také po stopách Chitussiho. Díky malíři Slavíčkovi přechází jeho tvorba k impresionismu. Rád tvořil na bretaňském pobřeží a po návratu do vlasti maloval nejraději v okolí jihočeské Bechyně. Vrcholem Lebedovy tvorby je nedokončená olejomalba Bleskem zabitý. Při jeho tvorbě spáchal sebevraždu, zastřelil se pistolí. Jeho přítel, malíř J. Kalvoda k tomu poznamenal: „Odcházel od stolu tak klidně, že jsme si toho ani valně nevšimli. Za hodinu po svém odchodu stanul nad Chuchlí u lesa, kde se jeho mladé tělo skácelo mrtvo. Z rány proudila krev do trávy, v níž ukazovaly se první jarní květy. Jeho pravice nad jiné povolaná, aby vytvářela jedinečné harmonie barevných nálad, třímala zbraň, která ukončila jakousi nepřekonatelnou tíhu mladého nadějného života.“

Lebedova díla jsou součástí mnoha galerií, jsou ceněna a nabízena různými aukčními síněmi. Zajímavé je, že Malíře Lebedu a Slavíčka nespojovalo pouze umění a obliba stejného stylu malby. Také Antonín Slavíček se, těžce nemocen, o několik let později zastřeli.