Eliška Kolišová, Lublaňská čp. 1867/43

Alžběta (Eliška) Kolischová se narodila 5. května 1881 v obci Předboř (u Říčan) z rozvětvené rodiny Kolischových. Její otec byl Josef a matka Luba, rozená Wolfová. Možná proto ani nepřekvapí, že rozená i vdaná byla Kolischová/Kolišová. Se svým manželem Ottou Kolischem, později Kolišem (1877–1929), který se narodil v blízkém Tehově, byli patrně vzdáleně příbuzní. Otto byl obchodníkem s kůžemi. Spolu měli syna Josefa (1909–1983) a dceru Annu Josefu (1911-1944). Na uvedené adrese Lublaňská 43 rodina bydlela už roku 1920. V době odvlečení do transportu byla Eliška/Alžběta již dvanáct let vdovou. Dcera Anna s ní žila na uvedené adrese, patrně i se svým manželem Bohumírem/Gottfriedem Bunzlem (1909-1969). Syn Elišky Josef přečkal válečné útrapy a po válce založil rodinu.
Eliška měla bratra Karla Koliše (1883–1942), který měl za manželku Elsu, rozenou Kohnovou. Oba byli rovněž příslušní k obci Předboř a oba zahynuli během holocaustu. Eliška Kolišová byla transportována transportem M pod číslem 143 dne 14. prosince 1941 do Terezína a dále pak stejným transportem jako její dcera Anna Bunzlová , a sice transportem Eo, č. 80 dne 6. října 1944 do Osvětimi, kde zahynula.

Kameny zmizelých, v originále Stolpersteine (v překladu „kameny, o které je třeba pohledem klopýtnout“) jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, nesoucí krátký text se vzpomínkou na oběti holokaustu a nacistického režimu. 

Je milou povinností autora upřímně poděkovat panu Miroslavu Šaškovi za cenné informace a doplnění textu  k rodině Kolišových.