Stanice metra A Náměstí Míru, náměstí Míru

Střed nástupiště nejhlubší pražské stanice metra Náměstí Míru leží 52 metry pod terénem tohoto náměstí. Přístup je umožněn 87 metrů dlouhými eskalátory, při čemž každý má 533 stupňů. Délka eskalátorového tunelu je 75 metrů a délka stanice je 114 ,7 metrů. Stanice byla vybudovaná s výhledem, že může být jednou i přestupní na projektovanou trasu D a s předpokladem výstavby druhého eskalátorového tunelu s vestibulem u Vinohradské třídy. V současnosti (2025) se trasa D do Písnice již buduje v jiných částech Prahy, napojení na trasu A poblíž nám. Míru je naplánováno novou stanicí pod ulicí  Sázavská.

Před stanicí ve směru od stanice trasy A Muzeum ústí do trati A dvě jednokolejné traťové spojky – do každé koleje jedna – z trati C. Za stanicí ve směru k  Jiřímu Z Poděbrad je zřízena jednoduchá kolejová spojka z 1. na 2. kolej, která byla využívána k obratu vlaků v době, kdy stanice byla koncovou, v současnosti je v provozu jen příležitostně. Bronzová plastika na povrchu Dívka s holubicí, někdy nazývaná Alegorie Míru, je dílem akademického sochaře Jana Kryštůfka, autory architektonického řešení stanice byly ing. arch. Miloš Kuthan a ing. arch. Ladislav Dufek.

Úsek metra trasy A mezi náměstím Míru a Želivského byl uveden do provozu 19. prosince 1980. Na rozdíl od většiny stanic trasy IA byly geologické podmínky v této oblasti slušné. Všechny tři staniční tunely tedy byly vyraženy rovnou na plný profil a železobetonové ostění zaručilo možnost zúžit pilíře mezi prostupy na 1 ,5 m. Střední tunel je zkrácen a s nástupišti spojen 7 prostupy. Vestibul má celkem 4 výstupy na povrch a všechny mají pouze pevná schodiště. Výstavba vestibulu byla velice náročná, musela se totiž celkem třikrát  přeložit tramvajová trať a nejprve ještě změnit trasa hlavního vodovodního řadu o velkém průměru 120 cm a přestavět kotelna v Národním domě a vybudovat úložiště topné nafty. Tato stanice měla poměrně osobitý vzhled oproti ostatním stanicím své trasy. Obložení zajišťovaly opět hliníkové desky ve žluté barvě, tentokrát ale s modrým pruhem za nástupišti a taktéž modrým stropem středního tunelu. Zajímavé řešení se dostalo pilířům, ty byly obloženy nerezovými prolamovanými plechy. Jako všechny ražené nepřestupní stanice trasy IA se musela samozřejmě podrobit i tato stanice velké a nákladné opravě, která byla uskutečněna v období od 1. července 1998 do 23. dubna 1999.

Strop vestibulu zdobil skleněný světelný objekt, dílo akademického sochaře Václava Cíglera s počítačově řízenou světelnou proměnou podle počtu procházejících osob. Plastika byla v r. 1998 odstraněna bez náhrady.