Albert Neuhausers: U Dobrého pastýře, Lublaňská čp. 1724/33

Historie

„Spolek pro blaho propuštěných káranců“ byl založen v roce 1836.  Původně sloužil jako jakýsi probační ústav pro propuštěné mladistvé a mladé vězně. Po třech nepříliš úspěšných letech se cílem spolku stalo vzdělávání chlapců mladších 14 let, u nichž selhala domácí výchova. Původní vychovatelna se nacházela v dnes již zbořeném domě na nároží Ječné a Kateřinské ulice, od 1. října 1904 pak do dnešních dnů působí v  Lublaňské ulici v pozdně novorenesančním domě s bohatě renesančními sgrafity zdobenou fasádou. Současný název instituce je Diagnostický ústav pro mládež, a je určen pro chlapce ve věku od 15 do 18 let.

Film

Tristní pohled na život chovanců a vychovatelů v domě U Dobrého pastýře v šedesátých letech minulého století nabízí film Pasťák. Natočil jej v Horním Jiřetíně v roce 1968 režisér Hynek Bočan podle stejnojmenného románu Karla Misaře. Konečný sestřih filmu byl však proveden až po listopadových společenských změnách a premiéra se tak konala až v prosinci 1990. Hlavní roli vytvořil Ivan Vyskočil a dále v něm hráli mj. Jiří Krampol, Václav Sloup, Vilém Besser, Dana Hlaváčová, František Kovařík a další tehdejší hvězdy československého filmu.

Mozaika

Nad vchodem do domu je za sklem umístěna mozaika znázorňující Ježíše ochraňujícího ovečku. Mozaiku provedla renomovaná innsbrucká mozaikářská dílna Die Mosaikwerkstätte Albert Neuhausers, založená v roce 1877 ve Viltenu u Innsbrucku. Albert Neuhauser ji založil jako svůj vlastní podnik, zatímco sklomalířskou dílnu vyrábějící vitráže, vlastnil od roku 1861 spolu se společníky. Až v roce 1900 se spojila mozaikárna se zmíněnou sklomalířskou dílnou do jednoho provozu pod označením Tiroler Glasmalerei- und Mosaikanstalt, které platí do současnosti. Albert Neuhauser se k založení podniku inspiroval v Benátkách, kde se už v roce 1857 seznámil s pracemi a posléze i s majitelem dílny Dr. Antonem Salviatim. V dílně od počátku její existence pracoval benátský mozaikář Luigi Solerti, který se stal uměleckým vedoucím ateliéru a zůstal zde po 23 let. Dalším důležitým členem dílny byl Josef Pfefferle, jenž se tři roky učil v Salviatiho benátském podniku.

Luigi Solerti dílnu opustil v roce 1900, Albert Neuhauser zemřel o rok později, přesto provoz dále pracoval a dodnes existuje začleněn do jednoho podniku s ateliérem vitráží.

Mozaikářská dílna byla důležitá pro vývoj a rozšíření mozaikářské techniky i na českém území. Její produkce zde pokrývala především přelom 19. a 20. století. Snad první českou zakázkou firmy byl posudek či průzkum středověké mozaiky Posledního soudu na Svatovítské katedrále. Na tom se podílel Luigi Solerti v roce 1879. Znovu mozaiku zkoumal v doprovodu dalšího znalce z vatikánské mozaikářské dílny o deset let později a doporučili ji sejmout z fasády. Práce nakonec prováděla firma Neuhauser, opět za vedení Luigiho Solertiho, který na úkolu spolupracoval s Josefem Pfefferlem. Na konci srpna roku 1890 mozaiku během tří týdnů rozebrali na více než 270 pečlivě zdokumentovaných a očíslovaných kusů, které byly uloženy v prostorách starého královského paláce pod Vladislavským sálem. S Neuhauserovým dílem se můžeme setkat na mnoha místech, např. na smíchovském kostele sv. Václava, či na náhrobku rodiny Nowakových, kde je mozaika hlavy Krista, náhrobku Bohumila Šmídy , kde je mozaika Madony ,či při výzdobě budovy Zemské banky na Příkopech. Dílem Neuhauserovy firmy je mj. i výzdoba obchodního domu U Nováků ve Vodičkově ulici či na průčelí Obecního domu.