Jiří Altmann

Malíř a grafik Jiří Altmann se narodil do rodiny železničního stavitele Františka Altmanna a hudebnice a pedagožky Jiřiny Altmannové, rozené Petršové. Kvůli tatínkově povolání žila rodina po válce pět let v Ústí nad Labem, následně se přestěhovala zpět do Prahy, do Chodské ulice 5. Po maturitě na jedenáctileté škole pro děti se sluchovými problémy v Ječné ulici 27 pokračoval Jiří Altmann ve studiu na Akademii výtvarných umění (1960–1966), kde studoval u profesorů Silovského a Tittelbacha. Ještě za studií se začal specializovat na dřevoryt a dřevořez. Tyto techniky postupem času mistrně ovládl a věnoval se jim po celý život. Studia ukončil v roce 1966 cyklem grafických listů k básním F. Villona.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy odešel za svou nastávající Janou, rozenou Schlichtsovou, do Západního Německa, kde pobývali na základě legálního stipendia. Roku 1969 se vzali a v následujícím roce se jim narodil syn Jiří. Jiří Altmann starší pracoval v Essenu v nakladatelství Girardet (1968–1971). Díky tomu získal bohaté řemeslné know-how, a to zejména v oblasti typografie. Během působení v Německu úspěšně představil svoji tvorbu v mnoha německých městech. Na jaře roku 1971 se Altmannovi vrátili do vlasti. Kuriózně mířili opačným směrem, než řada lidí prchajících z normalizačního Československa, avšak svého návratu nikdy nelitovali. A to přesto, že doma museli začínat znovu od nuly.

Po návratu do Prahy bydlel se svou ženou v Mostecké ulici u Karlova mostu. Historické stavby Malé Strany se staly častým námětem jeho grafických listů. Dalšími tématy v Altmannově tvorbě byla rodina, děti, příroda, krajina. Intenzivně se věnoval portrétům - mimo jiné hudebních skladatelů, osobnosti kultury či přátel.

Rukopisem Altmannových grafik je hra světla a stínu. Jako jeden z mála grafiků své doby rozvíjel nejstarší grafickou techniku, které se věnovali na konci 19. století i malíři E. Munch či P. Gaugin. Inspirován středověkými listy často doplňoval grafiku vyřezaným textem. Navazoval tak na starou techniku dřevořezu ze 14. a 15. století.

Když postavil vlastníma rukama dům v Čemošicích, okolní lesy mu poskytly nejen útočiště, ale i materiál. Sám si porážel vhodné stromy a ze špalků řezal dřevěné štočky. Ctil přirozenou strukturu dřeva se suky a prasklinami. Z vyřezané desky pak ručně tiskl grafické listy na jemný japonský papír.

Jiří Altmann se věnoval i dalším výtvarným disciplínám - kresbě, malbě.  Vytvořil nespočet portrétů tužkou, uhlem či tuší. V malbě se věnoval nejen portrétům, ale i krajině a zátiším. Stranou nezůstaly ani plastiky. Zhotovil řadu objektů ze dřeva nebo z kamene, případně z mramoru, portréty tvořil i ze sochařské hlíny. Nezanedbatelná byla Altmannova restaurátorská činnost Věnoval se drobným objektům stejně tak jako sochám či historickým vratům (např. na Vyšehradě).

Po Sametové revoluci Jiří Altman uvítal svobodu a pád železné opony, avšak nesnadno se vyrovnával s tím, že se z umělce musel stát podnikatelem, že se z umění stala ekonomická záležitost. Altmannovi se také museli vyrovnat s osudovou ranou, se ztrátou syna, který v roce1991 ve věku 25 let zahynul při autonehodě. Nicméně, nadhled a humor provázely Jiřího Altmanna až do konce života.

I když se Jiří Altmann narodil v Praze, byl to umělec doslova srostlý s přírodou. Tak jak miloval dřevo a stromy, byl i náruživým posluchačem vážné hudby, která ho provázela celým životem. Skladby J. S. Bacha byly Altmannovy nejoblíbenější.

Byl aktivním členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Jeho grafiky jsou zastoupeny ve sbírkách Galerie hl. města Prahy, Národní galerie v Praze a v mnoha galeriích v Evropě. Jeho díla byla představena na řadě výstav. Na počátku roku 2025 byla na Novoměstské radnici uspořádána ve spolupráci s  MAT Film resort výstava prezentující průřez tvorbou Jiřího Altmanna.

(Zpracováno s využitím podkladů od Zuzany Mattlachové, MAT Film resort a projektu Paměť národa, Post Bellum).