Arnošt Pachner, Polská čp. 1565/3 (Vinohrady)

Arnošt Pachner, nejstarší syn Josefa a Barbory Pachnerových, se narodil 26. listopadu 1872 v Německém (nyní Havlíčkově) Brodě, kde v letech 1882–1891 studoval na gymnáziu. Arnošt s mladším bratrem Arturem byli nerozluční a podnikali spolu spoustu věcí. Milovali přírodopis, měli také doma sbírku mušlí a škeblí, kterou měli popsanou i latinskými názvy. Arnošt byl o rok a půl starší než Artur a ke konci gymnázia proto schválně propadl, aby mohli oba současně maturovat a studovat medicínu v Praze na Karlově univerzitě. Podařilo se jim to. Arnošt se po ukončení fakulty specializoval na zubní lékařství. Ordinaci měl v prvním patře svého domu čp. 89 na hlavním náměstí v Německém Brodě. Koupil jej 10. ledna 1906 za 32 200 korun a téhož roku ho moderně upravil. Po předchozích majitelích se mu říkalo dům Kadeřávkovský. Po válce byla majitelkou této nemovitosti dcera Alžběta s manželem. V roce 1977 byl dům kvůli špatnému stavu zbořen a dnes je na jeho místě budova České pojišťovny.

Arnošt Pachner byl podle vzpomínek Františka Langera lékařem se skvělou pověstí. Byl to prý jemný a vzdělaný člověk, milovník literatury a obrazů. Finančně podporoval, stejně jako další členové rodiny, začínající umělce (např. Jana Zrzavého, Alfréda Justitze, Jaroslava Panušku). Byl manuálně zručný - ze zlata a stříbra vyráběl šperky. Vlastnil kameru a natáčel rodinu i Německý Brod. Rád fotografoval. Roku 1922 měl dokonce ve své ordinaci ošetřit bolavý zub spisovateli Jaroslavu Haškovi, který v té době pobýval v Lipnici nad Sázavou. Vzpomíná na něj i malíř Jan Zrzavý ve své knize pamětí. Arnošt se oženil s Elsou Reichovou, narozenou 29. července 1879 ve Všestarech u Hradce Králové. Měli spolu tři dcery - Annu, Marii a Alžbětu.

Arnošt s manželkou byli po březnu 1939 donuceni opustit Německý Brod. Přestěhovali se do Prahy, kde v té době již žily obě jejich provdané dcery. Bydleli v Polské (tehdy Stifterově) ulici 3 na Královských Vinohradech. Přestěhování pro ně bylo velmi bolestné, dokládají to i dopisy z tohoto období. Netušili, že Praha není jejich konečnou stanicí. Transportem Au1, č. 350, dne 15. května 1942 odjeli do Terezína. Z Terezína pokračovali 19. října 1942 transportem Bw, č. 883  do Treblinky (Polsko), kde oba zřejmě zahynuli v plynové komoře v den příjezdu. Jak hluboce se Arnošt mýlil, když před odjezdem do Polska napsal v dopise propašovaném z Terezína, že Polsko je také země a že i tam se dá nějak žít…

Kameny zmizelých, v originále Stolpersteine (v překladu „kameny, o které je třeba pohledem klopýtnout“) jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, nesoucí krátký text se vzpomínkou na oběti holokaustu a nacistického režimu.