Jindřich Plachta (Vinohrady)

Jindřich Šolle

Český herec a spisovatel, vlastním jménem Jindřich Šolle.

Jindřich Plachta se narodil 1. července 1899 v Plzni, zemřel 6. listopadu 1951 v Praze.

Jindřich Plachta již během studii na obchodní akademii potají vystupoval v Plzeňském divadle jako statista. S přáteli dokonce založili ochotnický soubor Jaro. Po maturitě na čas pracoval jako úředník, nejprve v Krakově a po převratu v roce 1918 v Praze na šekovém úřadu.

Herectví Jindřicha Plachty vycházelo z četných pražských kabaretů, v nichž účinkoval večer po zaměstnání v bance. Začínal v kabaretu Satyr v hostinci U Znamenáčků a po jeho zániku v kabaretu Červená sedma. Od poloviny dvacátých let minulého století získal angažmá v divadle Vlasty Buriana. V sezóně 1929–1930 dostal angažmá do Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kde působil i v letech 1933–1937. Dlouho odmítal nabídku z Národního divadla, až ji nakonec na jednu sezonu (1949-1949) přijal. Od roku 1950 až do své smrti byl členem uměleckého souboru Divadla na Vinohradech, tehdy Ústředního divadla československé armády. Plachta byl předválečným členem KSČ a za války pomáhal ukrývat člena I. ilegálního ústředního výboru KSČ Jana Zíku. Na počátku třicátých let se stal Jindřich Plachta filmovou hvězdou. Dodnes je oblíben film Muži v ofsajdu či Cesta do hlubin študákovy duše. Ve třicátých letech patřil vedle Smolíka, Haase, Nedošínské, Mandlové a Baarové mezi šestici nejslavnějších filmových hvězd. V roce 1949 vytvořil hlavní roli v komunistické filmové agitce Pan Novák, ke které si sám napsal scénář. Věnoval se i literární tvorbě. Ve své době byla velmi populární jeho humoristická kniha Pučálkovic Amina pojednávající o žirafě v činžovním domě. Jako přesvědčený komunista chodil po druhé světové válce na brigády do kladenských dolů. Na podporu nově vznikající Národní fronty podepsal v únoru 1948 výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok.