Karel Prager (Nové Město)

Tento výrazný český architekt pocházel z Kroměříže, kde se 24. srpna 1923 narodil do rodiny armádního důstojníka Karla Pragera. Matka Markéta zůstala v domácnosti. Od roku 1939 se Karel Prager (mladší) u stavitele Josefa Slezáka učil zedníkem, ale roku 1940 se rodina přestěhovala do Brna. V tomto městě Karel nastoupil na vyšší průmyslovou školu – odbornou školu stavitelskou. Po válce začal roku 1945 studovat na Českém vysokém učení technickém a studia dokončil roku 1949. Poté nějaký čas pracoval v Ostravě, než nastoupil do Stavoprojektu.

K nejranějším dílům je možno připočíst láhev pro kroměřížskou likérku Oldřicha Garguláka – výrobu lihovin, ovocných šťáv a pálenice ovoce, kterou lze datovat před rok 1948. První architektonické realizace se týkaly Ostravy–Poruby, kam s Václavem Hilským, Zdeňkem Stupkou a Janem Pilařem projektoval počátkem padesátých let bytové domy. Další, již samostatná realizace vznikla roku 1953 ve vršovické Bělocerkevské ulici. Jednalo se o trojdům vycházející z typu T 15. Malá skupina obytných domů se nachází v ulici Mikoláše Alše ve Strakonicích (1954) a spolu s Karlem Janů navrhl experimentální dům v Otrokovicích (1956). Všechny zmíněné stavby se vyznačovaly stylem socialistického realismu, ale z roku 1957 pochází interiér Polského kulturního a informačního střediska na Václavském náměstí, kde se Prager již od tzv. sorely oprostil.

Toto heslo se nachází na herní trase Proměny architektury v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Budova Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd na pražských Petřinách, postavená v letech 1960 až 1964 podle projektu z roku 1958, se stala jednou z nejvýznamnějších českých realizací přelomu padesátých a šedesátých let. K nižší prohnuté hmotě připojil vysokou rovnou desku, a na této stavbě se výrazně uplatnily lehké zavěšené stěny. V letech 1962 až 1970 postavily Východoslovenské železárny podle Pragerova projektu budovu polikliniky a nemocnice v Košicích.

Sdružení projektových ateliérů vzniklo 1. července 1966 a první ateliér, Pragerův, získal jméno Gama. Téhož roku se konala soutěž na sídlo Národního shromáždění. kterou Karel Prager vyhrál. K budově bývalé Pražské burzy připojil další hmoty a vše korunoval nástavbou. Tato stavba, sloužící později Radiu Svobodná Evropa a v současnosti jako Nová budova Národního muzea, stojí sice na Vinohradech, ale v Městské části Praha 1.

Další stavba se však nachází již na území Prahy 2. Jde o soubor pavilonů Sdružení projektových ateliérů u Emauzského kláštera z let 1967 až 1973, uvedený v samostatném hesle. Z šedesátých let 20. století ještě pochází skupina rodinných domů pro výtvarníky v pražském Braníku (1967 – 1970) a jeho vlastní dům ve stejné čtvrti z roku 1968.

Na počátku sedmdesátých let navrhoval Dům obuvi na Karlově náměstí, k jehož realizaci nedošlo, ale na Sardinii postavili hotelový komplex v Porto Conte podle projektu z roku 1970. V sedmdesátých letech též projektoval Kulturní domy ve Veselí nad Lužnicí (1978 – 1980) a v Březnici, kolaudovaný až v osmdesátých letech. V Libni vyrost v letech 1974 až 1980 vysokoškolský areál Pelc–Tyrolka, resp. torzo plánovaného komplexu. V těchto letech také Prager projektoval asi nejkontroverznější stavbu, budovu banky na Smíchově (1977 – 1992). Hlavní hmotu představuje komolý jehlan na osmiúhelníkovém půdorysu. Původně se jednalo o součást celkové velké urbanistické přestavby Smíchova, ke které však nedošlo. Z dalších mnoha nerealizovaných projektů patří k nejpozoruhodnějším urbanistická studie údolí v pražských Košířích z roku 1975, vytvářející město „zavěšené“ nad původní zástavbou.

Z osmdesátých let pochází další Pragerova proslulá realizace, Nová scéna Národního divadla na pražské Národní třídě (1981 – 1983). Signifikantním znakem této Nové scény jsou vyfoukané skleněné tvarovky, tvořící plášť budovy.  Ty jsou dílem Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. V této době též navrhl v pyramidálním tvaru přístavbu k rekreačnímu zařízení Federálního shromáždění v Harrachově (1983).

Pyramidu připomínal i soutěžní návrh na dostavbu Staroměstské radnice (1987). Městské části Praha 2 se týkal projekt Fakultní nemocnice na Albertově z téhož roku. Nové moderní objekty měly zásadně navýšit kapacitu, celkově se počítalo s 2221 lůžky. K budově porodnice u Apolináře měly přibýt ze severu a jihu pavilonové stavby vyzvednuté na podnožích. Architekt navrhl třípodlažní pavilony, které sestavil do křížové struktury a všechny navzájem propojil. V půdorysu měl celý komplex vytvářet pravidelnou síť na ploše dvou obytných bloků. Z tohoto rozsáhlého areálu byla vybudována jen centrální kotelna, zmíněná na tomto webu.

Z pražských rekonstrukcí je nutno uvést obnovu Rudolfina z let 1990 až 1992, budovy Státního nakladatelství technické literatury ve Spálené ulici (1991 – 1994) a kubistického domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici z let 1993 až 1994. Po roce 1990 ještě vytvořil v letech 1991 až 1995 urbanistický plán obce Kamenice, kde vystavěli dle jeho projektu i jeden rodinný dům. Dále navrhl dostavbu Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (1996), domy U Kříže z let 1996 až 1999 na Praze 5, nákupní centrum v pražské Hostivaři (1998 – 2000) a roku 2000 kampus Univerzity Karlovy v Jinonicích.

Roku 1946 se oženil a měl dvě děti. Dceru Helenu, provdanou Loudovou, a syna Jana.
Karel Prager, mimořádně nadaný, ale částí veřejnosti rozporuplně vnímaný architekt, zemřel 31. května 2001 v Praze a byl pohřben na kroměřížském hřbitově.