kino Maceška (Vinohrady)

Biograf Maceška se nacházel na dnešní Vinohradské ulici č. p. 2165/48 v Maceškově paláci. Jeden z největších paláců na Vinohradech s kancelářemi, byty kavárnou a biografem nechal vystavět majitel strašnické továrny na uherský salám, uzenář Emanuel Maceška (1877-1966) z Nečeradce u Vlašimi. Projektoval jej architekt Jan Jarolím, autorem vnitřní výzdoby ve stylu art deco byl František Kallik. Biograf Maceška zahájil promítání 27. srpna 1929 němým francouzským historickým filmem Madame Récamier (1928, T. Lekain, G. Ravel). Jedním z prvních českých filmů, kteří diváci mohli v tomto kině zhlédnout, byl němý snímek Boží mlýny (1929) režiséra Josefa Medeotti-Boháče.
Biograf měl 29 obloukový řad s osmnácti či devatenácti sedadly a na balkoně osm řad sedadel. Tvořily celkem 981 míst k sezení, a to včetně 10 balkonových lóží, které si bylo možné předplatit na celý rok dopředu. Dne 30. srpna 1929 přinesly Lidové noviny článek o novém biografu: „…po dlouhé době jest to podnik, který není vystavěn v podzemí. Je vytápěn horkým vzduchem, v létě pak je vzduch ochlazován. Zajímavou technickou novinkou je spirálovitá optická projekční plocha, která umožňuje viděti obraz nezkreslený skoro z každého místa v hledišti.“ Projekční plocha měla plochu 6 x 6 metrů a byla ve své době největší v Praze. Kino bylo původně vybaveno 3 projektory a zařízeno i na zvukový film, i když zpočátku hrálo ještě filmy němé. Sál vynikal výbornou akustikou a měl prvotřídní 18 členný orchestr. Ročenka Zemského svazu Kinematografů v Čechách z roku 1932 uvádí, že kino bylo vybaveno zvukovou aparaturou Kinoelektric. Licenci vlastnila Seyvalterova Útulna slepých dívek, nájemcem byl nymburský majitel továrny na likéry Vantoch.
V roce 1945 bylo kino znárodněno a připadlo pod národní podnik Československý státní film, provozoval jej Filmový podnik hlavního města Prahy. Dne 27. srpna 1948 při příležitosti oslav 4. výročí Slovenského národního povstání se biograf Maceška přejmenoval na kino Bystrica (po zavření kina koncem roku 1948 si název Bystrica převzalo žižkovské kino Bio Flora a užívalo jej až do roku 1957). Od roku 1968 převzalo kino slavné jméno Bio Illusion po zaniklém slavném kině na Václavském náměstí, které existovalo až do roku 1950. Novou provozní kina se stala herečka Zita Kabátová a Bio Illusion se stalo populární promítáním nejen archivních filmů, ale i besedami s tvůrci a herci nových filmů.

Po sametové revoluci získali palác i s kinem v restituci potomci zakladatele Emanuela Macešky. Kino však dál provozoval Filmový podnik hlavního města Prahy do 27. června roku 2001. V roce 2001 se novým provozovatelem stal producent Miloslav Šmídmajer, který kino zrekonstruoval, vyměnil sedadla a nechal nainstalovat dolby stereo zvuk. Kino pod názvem Bio Illusion znovu otevřel v roce 2002 a provozoval jej do 31. ledna 2006, kdy biograf definitivně po 76 letech ukončil provoz. Posledním promítaným filmem byla komedie režisérky Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýli (2006).

V roce 2006 se v prostoru kina otevřel multifunkční prostor s názvem Theatre Illusion Biograf a novým nájemcem se stal herec Pavel Trávníček. Se svým Divadlem Pavla Trávníčka zde zůstal do roku 2008, poté odešel a začal hostovat v Divadle Járy Cimrmana na Žižkově. V roce 2014 po rozsáhlé rekonstrukci vznikl v prostorách kina multikulturní podnik Royal Theatre. Uvádí se zde burleska, na tradici kabaretů navazuje Czech Cabaret Show, jsou zde příležitostně uváděny divadelní hry, filmy, koncerty, často se zde natáčí stand-up comedy. Během představení tu funguje kavárna a bar. Prostory je možné pronajmout pro konference a soukromé oslavy. Za projektem stojí francouzský podnikatel Jean-Christophe Gramont.