Staré děkanství, Soběslavova 14/1 (Vyšehrad)

Předrománský kostel sv. Vavřince, pravděpodobně z 1. poloviny 11. století, byl ke konci téhož století nahrazen románskou trojlodní bazilikou. Kostel stál těsně za příkopem akropole a byl zřejmě vázán právě k ní. Významným archeologickým nálezem z této doby je zejména skvostná dlažba. Archeologické nálezy potvrzují, že kolem kostela se rozprostíral hřbitov. Kostel, poprvé zmiňovaný v písemných pramenech roku 1276, sloužíval i jako farní. Okolo roku 1326 byl upraven v gotickém slohu a byl děkanem Držislavem přistavěn dům. V roce 1420 byl těžce poškozen a v následujících letech postupně rozebrán. Částečně byl začleněn do budovy Starého děkanství, kde na jeho pozůstatcích vznikla roku 1507 kaple sv. Vavřince. Barokní rezidenci sestávající ze dvou budov spojených chodbou nechal postavit roku 1753 děkan Jan Tomáš Berghauer, který byl děkanem vyšehradské kapituly v letech 1749–1760. Byl to vzdělaný filozof, právník a teolog, přední barokní historik a tvůrce díla o sv. Janu Nepomuckém. Jeho knihovna čítala 653 svazků, tisků a rukopisů.

V menší ze dvou zmíněných budov byly za pruské okupace vyráběny patrony. Roku 1760 při této činnosti vybuchl střelný prach, na 20 vojáků zahynulo a budovy byly poškozeny. Opravit je nechal roku 1771 kanovník Mrázek. Při dalších opravách na konci 19. a počátkem 20. století byly objeveny a zpřístupněny zbytky kostela sv. Vavřince.

Do domu Starého děkanství v Soběslavově ulici je pojata levá boční loď, část lodi příčné a apsida kostela sv. Vavřince.