Červnové bouře na Karlově náměstí v létě 1844

Epizody, které se odehrály i na území MČ Praha 2, na Karlově náměstí a v jeho blízkém okolí, jsou popsány níže. Tehdy se ještě v lokalitě Na Zderaze nacházela nejvýznamnější pražská věznice nazvaná Svatováclavská trestnice. Právě tam byli umístěni předáci stávkového hnutí zadržení v prvních dnech protestů. Ostatní účastníci protestů proto 21. června 1844 uspořádali na Karlově Náměstí tichou manifestaci požadující propuštění zadržených. Ta se sice ještě obešla bez konfrontace s bezpečnostními složkami, nicméně v té době se vedle dělnických protestů už začala projevovat i nespokojenost dalších vrstev společnosti, a ta někdy končila i rabováním a útoky na vojenské hlídky.

Vojenské vedení ve spolupráci s policejními složkami se rozhodlo situaci vyřešit zátahem proti dělníkům scházejícím se k pravidelným poradám v jednom z pražských hostinců. Akce provedená ráno 24. června neměla v pražské historii obdoby. Ulice od Národní třídy ke Karlovu náměstí byly i s okolím kompletně obsazeny armádou. Policejní složky vpadly do hostince a nic netušící dělníky vyváděly ven, kde dělníci, v hloučku padesáti osob, byli následně obklíčeni čtyřhranem policistů a vojáků. A odvádění ke Karlovým kasárnám, kde mělo ihned následovat soudní přelíčení. Celkem takto městem procházela 16 podobných formací.

A stejně pozoruhodná, jako tato podívaná, byla následující reakce žen zadržených dělníků. Manželky se rozhodly své muže osvobodit, vyšly do ulic a u Karlova náměstí se pokusily prorazit vojenský kordon. To se jim sice nepodařilo, tak alespoň zasypaly kamením a dlažbou palác v severovýchodním cípu náměstí, který vlastnil jeden z majitelů továren, kvůli němuž byly protesty zahájeny. Následná protiakce vojenské setniny vedla k rozehnání žen, přičemž několik jich bylo zatčeno.

V této době se nepokoje rozšířily i do dalších částí Prahy, a tak se vedoucí představitelé města i armády rozhodli řešit situaci s dělníky smírně. Vyslechli si stížnosti, následně dělníky i zadržené ženy propustili, a navíc prostředkovali jednání s podnikateli ohledně zaměstnaneckých podmínek, neboť pracovní právo tehdy ještě prakticky neexistovalo. Dělníci byli navíc na usmířenou obdarováni „chlebem a pivem“, a i továrníci se rozhodli rozdat jim nějaké peníze, čímž se vlastně skončila první moderní stávka továrního dělnictva v českých zemích, do které se navíc pozoruhodným způsobem zapojily i manželky stávkujících dělníků.