Dům Ke Karlovu čp. 1951/14, osud rodiny vlastníků

Historie místa

Na konci 19. století, než se započalo s výstavbou obytných domů v ul. U Karlova, nyní Ke Karlovu, sloužila tato klidná oblast plná zeleně poblíž novoměstských hradeb a Slepé brány (zbourána r. 1891) jako působiště kupříkladu pro tehdejší   Ústav choromyslných, Zemskou porodnici U Apolináře nebo k odpočinku -  Michnův letohrádek. 

Historie domu a rodina vlastníků

Jedním z domů postavených v tomto bloku má čp. 1951. Jeho výstavba započala 1. 9. 1896 a vlastníkem byl stavitel Josef Holovský. Ten dům prodal 30. 10. 1912 Františku a Františce Fuchsovým, kteří jej 2. 10. 1916 prodali paní Ludmile Vogelové, roz. Bendové. Než paní Vogelová koupila tento dům, bydlela s rodinou v nedaleké Mikovcově ulici číslo 4. Manžel Robert vedl podnik s galanterií a střižním zbožím na Josefově, v Josefovské ulici (dnes Široké). 

V přízemí domu Ke Karlovu 14 byly, jako v té době v činžovních domech tradičně, vedeny obchody, tzv, 'krámy'. Například v roce 1918 zde své podnikání provozovala paní Kokoříková. A sortiment měla bohatý, jak ukazuje dobová nabídka na fotografii.

Vogelovi měli spolu čtyři děti, dvě dcery a dva syny. Nejstarší dcera Marie, bankovní úřednice, se provdala za Františka Gutha, válečného veterána, který záhy, roku 1927, zemřel. Syn Otto byl soukromým úředníkem a s ženou Ludmilou žili s rodiči na adrese Ke Karlovu 14. Byl poručíkem v záloze u dělostřeleckého pluku 151. Mladší syn Bedřich byl obchodním cestujícím pro firmu Kotva s r.o. ve Zlíně. V roce 1931 se na Staroměstské radnici oženil s Gertrudou Janovicovou a o tři roky později se jim narodila dcera Eva Vera. Nejmladší dcera Marta se v roce 1930 provdala za Arnošta Lederera. Ten studoval ve 20. letech sochařinu a kresbu na Akademii výtvarných umění v Praze a nějakou dobu i v Berlíně.

Ať už Martu Arnošt inspiroval časem, nebo je právě společná inklinace k politické levici svedla dohromady, oba skončili se záznamy v rejstříku pro různé politicky angažované přestupky.

Citace z protokolu policejního ředitelství: "Obv. insp. 2.tř. Karel Adlt předvedl na policejní strážnici v Krakovské ulici Praha 2 soukromého úředníka Arnošta Lederera...kterého přistihl dne 24.dubna 1936 o 23.10 hod malovati červenou pastelovou barvou na zdi obecné školy na nároží ulice Na Rybníčku a Štěpánské v Praze 2 komunistický nápis "1. máj K.S.Č."

“Dne 29.VIII. t.r.o 22.35 hod šel jsem Horskou ulicí v Praze II a viděl jsem jak ze skupiny 4 mužů a 1 ženy přede mnou jdoucí vzal jeden z mužů od této ženy nějaký plakát a nalepil jej na okno chudobince. Když poodešli, zjistil jsem, že jest to plakát znázorňující Hitlera  a vyzývající k protestu proti olympijskému štafetovému běhu, konanému právě přes Československo. Šel jsem proto za uvedenou skupinou, která to však zpozorovala a na rohu ul. Boženy Němcové se jednotliví členové této skupiny rozešli. Poněvadž ona žena měla náruč uvedených plakátů, šel jsem za ní a v ul. U Karlova jsem jí zadržel. Když jsem pod lucernou zjišťoval, zda nese ony plakáty, přiskočil pojednou sledovavší nás muž z dotyčné skupiny a zadržené vytrhl všechny plakáty a dal se na útěk…” (vrchní policejní komisař Judr. Jan Smichous) , 

Marta také docházela na schůzky Jednoty žen a dívek do restaurace U Krupičků, Na Poříčí 25, která byla známým místem schůzek různých názorových a zájmových spolků.

Rodina majitelů domu a holocaust

Před vypuknutím 2. světové války se většina rodiny snažila opustit zemi. Syn Vogelových Bedřich s Gertrudou a dcerou Evou emigrovali do Austrálie v roce 1939 a tím si zachránili životy. Odtud se pak marně pokoušeli žádat o víza pro rodiče Bedřicha, matku Gertrudy a její sestru Elly s manželem Bedřichem. Marta s Arnoštem se také marně snažili odcestovat do Jižní Ameriky později byli deportováni do koncentračního tábora. Níže jsou osudy jednotlivých členů uvedeny podrobně a více viz fotogalerie.

Otec rodiny  Robert Vogel byl dne 6. července 1942 transportem AAn, č. 240, deportován do Terezína a transportem Bw, č. 1734, dne 19. října 1942 do Treblinky , zavražděn.

Jeho manželka  Ludmila Vogelová byla spolu se svým mužem dne 6. července 1942 transportem AAn, č. 239, deportována do Terezína a transportem Bw, č. 1733 dne 19. října 1942 do Treblinky. Dne 19. dubna 1943 zavražděna

Jejich dcera Marta Ledererová transport do koncentračního tábora a útrapy v něm přežila a byla osvobozena, její manžel Arnošt Lederer byl transportem L, č. 331 dne 10. prosince 1941 deportován do Terezína, odkud byl převezen transportem č. Ek, č. 289 dne 28. září 1944 do Osvětimi , zavražděn.

Syn Vogelových Otto byl dne 10. srpna 1942 transportem Ba, č. 955, deportován do Terezína a transportem Bk, č. 253, dne 8. září 1942 do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Malém Trostinci v Bělorusku , zavražděn. 

Syn Vogelových Bedřich přežil díky emigraci do Austrálie v r. 1939.

Dcera Vogelových Marie, provdaná Guthová byla dne 8. září 1942 transportem Bf, č. 822, deportován do Terezína a transportem Bn, č. 648, dne 22. září 1942 do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Malém Trostinci v Bělorusku, zavražděna. 

Další osudy členů rodiny Vogelových

Holocaust tedy na Bedřichově straně přežila jen Marta a na Gertrudině straně sestra Ella a bratr Eric. Tentokrát víza do Austrálie dostali a Ella přicestovala do Melbourne 22. září 1947 a Eric s manželkou Libuší Marií a 4 letým synem Petrem v únoru 1949.

Ella byla původně modistkou, po návratu z koncentračních táborů uváděla jako zaměstnání úřednice, nicméně v Austrálii se k podnikání opět vrátila jako floristka specializující se na umělé květiny. Zemřela v roce 1983. Zajímavé je, že Ella s Martou, sestry emigrovaného manželského páru, si prošly během války stejnou trasou: zhruba 3 letý pobyt v ghettu Terezín, ve stejném bloku, v říjnu 1944 přesun do Osvětimi, kde je osobně vybral doktor Mengele pro pracovní podtábor Flossenburgu Freiberg. Odtud byly ve finálních týdnech války převezeny do Mauthausenu. Tam byly vysvobozeny 5.5.1945.

Marta se po vysvobození vrátila do Prahy. V prvních dnech bydlela na Královských Vinohradech a o pár měsíců později, v září 1945, se vrátila do bytu v ulici Ke Karlovu 14. Dům přešel opět do vlastnictví rodiny Vogel, tentokrát vlastníky byli přeživší Marta s Bedřichem. V roce 1947 se Marta provdala za Jaroslava Horského  (původně Hloupého, změna jména v roce 1916). Svědkem jí byl bratr zemřelého manžela Evald Lederer. Z židovské víry konvertovala k evangelíkům jak je uvedené v pobytové přihlášce z roku 1950 a dále pracovala jako pokladní. Marta svou polovinu domu prodala OPBH v roce 1962. Zemřela roku 1973.

Co se australské části rodiny týče, Bedřich, nově Fred, si otevřel podnik Tip Top Paints. V roce 1949 se s Gertrudou rozvedl na základě nevěry. Ta se v roce 1958 provdala za Maxe Sturma a Bedřich se oženil s paní Herthou.Jejich dcera Eva Vera se stala úspěšnou tenistkou v juniorní kategorii. Místní židovské noviny o ní neustále psali a stejně tak o jejím sňatku s Mauricem Cohenem v roce 1956. Eva Vera byla povoláním učitelkou a měla dobrodružnou povahu. Společně s Mauricem měli čtyři děti. Část potomků stále pobývá v Austrálii, část se přesunula do Los Angeles, kde vnuk paní Evy v 90. letech utržil zranění během školní střelby. Paní Eva zemřela kolem roku 2018, otec Bedřich/Fred zemřel v roce 1970 a matka Gertruda v roce 2005.

Heslo bylo zpracováno z podkladů paní Nikoly Cabanové, obyvatelky domu.