Oskar Fischer, Španělská čp. 759/4

Oskar Fischer se narodil 12. dubna 1876 ve Slaném v rodině Ferdinanda Fischera a jeho manželky Anny, rozené Witzové. Medicínu studoval ve Štrasburku a na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde promoval v roce 1900. Pracoval na psychiatrické klinice pod vedením profesora Arnolda Picka. V roce 1917 získal profesorskou habilitaci. Počátkem 20. století založil se svým bratrancem Leo Kosákem úspěšné sanatorium ve Veleslavíně, kde se mj. léčila Charlotta Garrigue Masaryková, Milena Jesenská či Adolf Loos. Během první světové války Oskar Fischer pracoval v pardubické nemocnici, kde se seznámil s dobrovolnou zdravotní sestrou, s níž se oženil. Narodila se jim dvojčata, dcera Lotte a syn Heinz. Oskar Fischer v roce 1907 spoluobjevil Alzheimerovu chorobu, nezávisle na Aloisu Alzheimerovi. Zatímco Alois Alzheimer popsal symptomy onemocnění na jedné pacientce, Fischer své závěry doložil hned na 10 pozitivních nálezech. Jeho objev upadl do zapomnění. Až v souvislosti se stým výročím popsání Alzheimerovy nemoci objevil Michel Geodert  z Laboratoře molekulární biologie na univerzitě v Cambridge zapomenuté Fischerovy studie a informoval o nich v odborném tisku. Důvodem zapomenutí Fischerovy práce lze hledat v rivalitě mezi pražskými a mnichovskými neuropatology, a pak zejména ve vyhrocených národnostních sporech před druhou světovou válkou a sílící antisemitismus. Oskar Fischer se angažoval i v politice. Ve 20. letech minulého století kandidoval do pražského zastupitelstva za Německou liberální stranu. V roce 1941 byl zatčen gestapem a uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Zde zemřel za zcela nejasných okolností 28. února 1942. Podle svědků násilnou smrtí, podle úmrtního listu následkem srdeční příhody. Pochován je na Vinohradském hřbitově.

Kameny zmizelých, v originále Stolpersteine (v překladu „kameny, o které je třeba pohledem klopýtnout“) jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, nesoucí krátký text se vzpomínkou na oběti holokaustu a nacistického režimu.