Antonín Sládek

Malíř, jemuž byly kromě krásných žen největší inspirací Paříž a Praha. Velkou část uměleckého života prožil ve Francii.

Antonín Sládek se narodil 29. října 1942 v Huštěnovicích u Uherského Hradiště, zemřel 31. října 2009 v Praze.

Antonín Sládek vystudoval nejprve užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, později absolvoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze uprofesora Aloise Fišárka. V 70. letech vytvořil třiadvacet filmových plakátů, díky nimž se stal významným představitelem zlaté éry českého filmového plakátu. Jeho dílo je součástí sbírek Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nebo Muzea moderního umění v New Yorku. Vytvořil celkem třiadvacet filmových plakátů vysoké umělecké úrovně. Jeho plakát ke slavnému filmu Žlutá ponorka (1968) se stal kultovním plakátem „beatlemánie“ konce 60. let. Mezi nejznámější patří Bullitův případ (1971) , Kdyby (1971) , Fantomas se zlobí (1974) a Slaměný klobouk (1971). V osmdesátých letech odcestoval do Paříže, kde se oženil a zůstal tam deset let. Antonín Sládek byl vynikající kreslíř a jeden z posledních pražských bohémů. Miloval kavárny, ať už ty pařížské či pražské, a u kavárenských stolků plnil své notesy kresbami elegantních dam i jejich mužských protějšků. Nakreslil stovky krásných, a výstižných portrétů svých přátel - malířů, básníků, spisovatelů, režisérů i herců. Na jeho obrazech, grafikách i kresbách však vždy hrála hlavní roli žena, elegantně oděná či nahá, ale vždy záhadná a fatální, zatímco on, někde zpovzdálí, v klobouku naraženém do čela a s dýmkou v ústech, pozoroval svýma dobrýma očima běh světa.