Helena Křikavová

Helena Křikavová, rozená Albrechtová se narodila na Volyni v obci Podhájka. Dva Helenini bratři zemřeli v útlém věku. Matčina rodina měla kořeny ve vesnici poblíž Prahy a Albrechtovi jezdili do hlavního města na sokolské slety. Helena vystudovala gymnázium v Dubně, 2. světová válka poté ovlivnila její další osud. Ona i její kamarádka obdržely příkaz od komisaře NKVD (Lidového komisaře vnitřních záležitostí), aby se zapojily do pohřbívání mrtvých těl ruských vojáků, padlých v bojích u řeky Ikvy, což byl pro ně silně traumatizující zážitek. Z obavy, aby nemusela v pohřbívání i nadále pokračovat, v roce 1944 vstoupila do československé armády.

Koncem dubna tohoto roku se přes Šepetovku dostala do Kamence Podolského a z něj do rumunské Sadagury, kde se organizovala 3. československá samostatná brigáda, kam byla přidělena. Díky znalosti několika jazyků pracovala jako sekretářka a s brigádou se dostala od bojů na Dukle přes Slovensko až do Prahy - zúčastnila se Karpatsko-dukelské operace a osvobozování Ružomberku a Liptovského Mikuláše. Díky tomu se se zpožděním dozvěděla, že. Banderovci zavraždili jejího otce Josefa Albrechta a strýce Jiráska a další jí známé osoby. Před smrtí byli krutě mučeni a zaživa pohřbeni. V té době pracovala Helena na zásobování a při těžké autonehodě utrpěla těžká zranění, když se auto zřítilo do řeky Váh. Dva měsíce hospitalizována v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, vyléčila se, avšak zůstaly jí trvalé zdravotní následky. S vítěznou armádou se dostala do Prahy 17. května 1945. Následně v červnu 1945 přidělena do zvláštní vojenské skupiny k osídlení Žatecka.

V roce 1947 byla demobilizována. Vdala se a narodily se jí čtyři dcery. Přes dvacet let organizovala setkávání odbojářů. Postupně získávala kontakty i na vojačky ze západní armády. S velkým úsilím se starala o propagaci a organizaci různých setkání a besed. V polovině osmdesátých let 20. století spolu s dcerou generála Ludvíka Svobody Zoe Klusákovou-Svobodovou připravila putovní fotografickou výstavu Ženy bojující, která byla zaměřena na ženy z východních jednotek. Z výstavy vznikla rovněž publikace Ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za druhé světové války, vydaná nakladatelstvím Naše vojsko v roce 1992.

Stála u zrodu Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel. Helena Křikavová zemřela 2. dubna 2013. Svoje úsloví "Dokud budu míti krovky, chci se dožít aspoň stovky" téměř naplnila, zemřela v 90 letech.