Julie Špinarová, roz. Blochová

Julie Špinarová se narodila do židovské rodiny advokáta JUDr. Adolfa Blocha a Jindřišky Blochové, rozené Frölichové. 18. května 1900 v Týně nad Vltavou. Rodina se musela brzy po jejím narození přestěhovat na tehdejší Královské Vinohrady, protože v dochovaných úředních materiálech je sice u Julie uváděna domovská příslušnost v Týně nad Vltavou, ale bydliště bylo v Nerudově ulici č. 7 - nyní Polská 1560/7 v Praze 2.

Julie Špinarová byla na svou dobu velmi svérázná žena. Na fotografiích je zachycena v krátkém pánském sestřihu, bílé blůzce a tmavé vestě. V mládí chodila do skautu. Nehlásila k žádnému náboženskému vyznání, ač pocházela ze židovského prostředí. V roce 1933 se hlásila k evangelické konfesi, kterou přijala po svém manželovi. To už rok vlastnila řidičský průkaz pro osobní vozy. Řidičkou byla jistě odvážnou, což dosvědčuje několik záznamů o přestupcích v dochovaných spisech uložených v Národním archivu ve fondu policejního ředitelství v Praze. Od roku 1920 začala studovat stomatologii na lékařské fakultě University Karlovy. Studia dokončila 14. ledna 1927, kdy byla promována doktorkou medicíny. Během studia na lékařské fakultě poznala svého pozdějšího manžela Vladimíra Špinara, který studoval stejný obor a promoval o rok dříve. Vladimír Špinar se narodil v Semetíně v obci Ratiboř na Vsetínsku, rodičům Janu Špinarovi a Marii, rozené Pfeiferové. V Praze pobýval v Rumunské ulici čp. 1389/40 v Praze XII. Julie se za něho provdala na Staroměstské radnici 5. srpna 1933 a již 7. prosince se jim narodil syn Jiří, který byl pokřtěn 22. prosince 1933 v Praze XII v sanatoriu 506 farářem českobratrské evangelické církve. Rodina Špinarových v těchto letech žila ve Slezské ulici č. 5 na Královských Vinohradech.

Koncem července 1939 se Julie Špinarová po rozvodu stěhuje zpět do bytu, který obývala se svými rodiči v Polské ulici. Nevíme, co bylo důvodem rozchodu manželů, které vyvrcholilo rozvodem manželství 8. listopadu 1938, ale v pozdější době to napomohlo k tomu, že její bývalý manžel i její syn vyšli z rozjeté mašinérie smrti během okupace téměř bez úhony. Nicméně první ohrožení rodiny nastalo ze strany jejího bývalého partnera 23. srpna 1940, kdy byl Vladimír Špinar zatčen za odsuzování nacistického režimu. Prošel německými vazebnímu věznicemi na Pankráci, a poté v Malé pevnosti Terezín. Z Terezína však neputoval jako většina ostatních do koncentračního tábora, ale byl opět vrácen na Pankrác, a nakonec 15. listopadu 1940 propuštěn ve špatném zdravotním stavu způsobeným špatnou výživou, těžkou prací a surovým zacházením. Na Julii v té době dolehly protižidovská nařízení, jež zakazovaly Židům vlastnit motorová vozidla a řidičské oprávnění. I ona tak 6. února 1941 dostala výzvu, aby na základě vyhlášky policejního ředitelství ze dne 23. ledna 1941 řidičské oprávnění odevzdala. Byla to jen mírná předzvěst špatných časů, která Julii Špinarovou čekala.

Po příchodu parašutistů ze skupiny ANTHROPOID do Prahy v lednu 1942 se kolem nich rozvinula rozsáhlá síť, do které se zapojili i bratři Jan a Jiří Jesenští. oba známí a proslulí stomatologové. Jiří Jesenský se seznámil s Josefem Gabčíkem a Josefem Valčíkem prostřednictví dobrovolné sestry Československého červeného kříže Anežky Zajíčkové v dubnu 1942. Jiří do podpory parašutistů zapojil i svého bratra Jana, docenta lékařské fakulty University Karlovy. Následně se k nim připojila i manželka Alžběta, rovněž absolventka Karlovy university a zubní lékařka. Alžběta pocházela ze židovského prostředí a byla dlouholetou známou Julie Špinarové. A protože péče o chrup parašutistů byla asi rozsáhlá, zařadila ji do podpůrné sítě také. Julie Špinarová se tak stala podporovatelkou parašutistů jak po stránce materiální, kdy je zásobovala životními potřebami, tak po stránce profesní, kdy je ve své ordinaci ošetřovala. Její pomoc coby zubní lékařky vyhledával nejpravděpodobněji výsadkář Jaroslav Švarc. Ten měl potíže se zuby již ve Velké Británii, jak uvádí ve svém deníku. „19. 3. 41 Dopoledne cvičák, odpoledne jsem si šel nechat vytrhnout kořen zubu. Vytrpěl jsem si při tom velice, přestože jsem dostal 4 injekce. 24. 3. 41 Dopoledne jsem byl se zuby a zaplombovali mně 4 zuby. Na jeden si budu muset dát korunku, ale nemám peníze.“

            Podpůrná síť parašutistů vytvořená před atentátem dlouho vzdorovala odhalení příslušníky gestapa, kteří vyšetřovali okolnosti atentátu na zastupujícího říšského protektora. To se změnilo až po výsleších Karla Čurdy, který se přihlásil na řídící úřadovně gestapa v Bredovské ulici 16. června 1942. Po jeho výpovědích nastalo rozsáhlé zatýkání. To se nejdříve dotklo Jiřího Jesenského, který byl zatčen 23. června 1942 společně se svojí ženou Žofií. Druhý den si gestapo přišlo pro jeho bratra Jana a pro Julii Špinarovou. Janova manželka Alžběta byla zatčena až 1. července 1942.  

            Byt Julie Špinarové byl zapečetěn a vybavení bytu bylo později německou okupační správou konfiskováno. Po výsleších v Petschkově paláci byla Julie Špinarová transportována do Malé pevnosti Terezín. Během tohoto věznění byla 29. září 1942 za své nepřítomnosti stanným soudem v Praze odsouzena k trestu smrti. Její smutný osud se naplnil 24. října 1942 ve 12:20, kdy byla v odstřelovacím koutě koncentračního tábora Mauthausen zastřelena ranou do týla jako jedna z 262 československých občanů, kteří byli podporovateli výsadků v letech 1941-1942 z Velké Británie do Protektorátu Čechy a Morava.

            Bohužel, německému trýznění neušel ani její syn Jiří. Ten byl 20. listopadu 1942 jako žák 4. třídy Třetí obecné školy Raisovy v Praze XII odveden dvěma agenty gestapa přímo ze školy. Následně byl odvezen do internace na zámeček na Jenerálce. Zde pobýval až do 15. října 1943, kdy následkem podvýživy onemocněl specifickým zánětem krčních uzlin. Nemoc byla velmi těžká, a proto byl s diagnózou tuberkulózy krčních uzlin předán otci, který díky rozvodu se svojí bývalou ženou nebyl v důsledku heydrichiády nijak perzekuován. Zbytek okupace tak dožil Jiří v domácím léčení u svého otce a oba se dožili osvobození.

Autor textu: Vlastislav Janík, badatel a publicista se zaměřením na problematiku domácího odboje za 2 sv. války a působení výsadkových skupin vyslaných z Anglie na území protektorátu.