Vladimír Krška

Narodil se jako Vladimír Doležal v brněnské čtvrti Lískovec do úřednické rodiny. Do svých patnácti let se o divadlo vůbec nezajímal, přivedl jej k němu až gymnaziální profesor. Díky němu se seznámil s dramatickým herectvím. Následovala Státní konzervatoř v Brně, kterou absolvoval v r. 1944 a hraní v Beskydském divadle. Tam již jeden herec Doležal byl, a proto si Vladimír změnil příjmení na Krška, podle dívčího jména své matky. Následovalo totální nasazení, které trvalo až do konce 2. světové války. Ve chvíli, kdy se k herectví mohl vrátit, nastoupil do divadle v Ostravě (1945 - 1949) a v  Divadle J. K. Tyla v Plzni (1949 - 1960). Po těchto angažmá byl třicet let věrný jedinému divadlu - Divadlu na Vinohradech (1960 - 90. léta).

Vladimír Krška byl díky své zavalitější postavě a specifickému vzhledu obsazován většinou do menších úloh, říkalo se mu "mistr vedlejších rolí". A to buď dobromyslných postav, občas naivů, nebo naopak lidí s tragickým osudem, podvodníků a s temnými úmysly a hochštapelrů. Nesmazatelně se zapsal do povědomí diváků v seriálu Sanitka, kde věrně zahrál alkoholika a ztroskotance, otce Zlaty Adamovské. V seriálu Třicet případů Majora Zemana jej režisér Jiří Sequens obsadil dokonce do tří záporných rolí. Kvůli postavám, které ztvárňoval Vladimír Krška naprosto věrohodně, nebyl u diváků příliš oblíben a stejné vlastnosti mylně připisovali jeho charakteru. Jeho opravdová osobnost byla ale zcela jiná. Miloval svoji rodinu, byl otcem dvou dcer a chlapce si adoptoval. Ten si zahrál coby nejmladší herec ještě jako Jirka Brož roli "Maličkého" ve filmu Ať žijí duchové. Později přijal jméno Krška.

Za svoji třicetiletou hereckou kariéru v Divadle na Vinohradech zahrál Krška excelentně mnoho rolí ve hrách autorů L. Aškenázyho, P. Kohouta, K. Čapka nebo J. Drdy. V Aškenazyho Hostu ztvárnil Řidiče autobusu, svou první roli v pražském angažmá. Po letech přibyli i P. Karvaš (Petr v Jizvě) , J. Drda (Piškytle v Dalskabátech, hříšné vsi), nechyběla ani Pistoriova adaptace Haškova Švejka, kde skvěle vystřihl roli Bretschneidera, nebo slavná inscenace Pavlíčkovy adaptace povídek I. Babela Nanebevzetí Sašky Krista, kde se objevil v roli Turnova. Z osmdesátých let z hojnosti jeho rolí připomeňme alespoň Guvernéra v Hubačově Generálce, Aloise Mogaryče v Bulgakovově Mistrovi a Markétce, Emila ve Feydeauově Takové ženské na krku, Curryho v Nashově Obchodníkovi s deštěm nebo Emanuela Střelu v Šamberkově Jedenáctém přikázání.

Požehnaně bylo Krškových příležitostí natáčet, a to od r. 1948 do r. 1989. Vzpomeňme na seriálové postavy ve Sňatcích z rozumu, v Hříšných lidech města pražského, v Třiceti případech mjr. Zemana, v Arabele, v Cirkusu Humberto, v Sanitce, v Malém pitavalu z velkého města, v Bakalářích, v Nejmladší z rodu Hamrů v Životě na zámku ,.....  filmů, her a inscenací je také cela řada, například Karhanova parta (1950), Dokonalý zločin (1960), 7 zabitých (1965), Obrácení Ferdyše Pištory (1967), Flirt se slečnou Stříbrnou (1967), Brácha za všechny peníze (1976), Paleta lásky (1976), Romaneto (1980), Pan Pickwick (1987). Posledním filmem, ve kterém si zahrál již vážně nemocný, byla Svatba upírů (1989).

V rozhlasových hrách se objevil rovněž, vzpomeňme Slavné případy Sherlocka Holmese, Pražský Žid, Emigrant, Fanfán Tulipán, Stříbrná krabička, Maloměstští diplomati, Cesta do středu Země, či Nikola Šuhaj loupežník, R. U. R. či Ze života hmyzu. I dabing si oblíbil jeho hlas, herec namluvil postavu ve filmu Někdo to rád horké a v dalších. 

V roce 1995 Vladimíru Krškovi udělily Herecká asociace a Nadace Život umělce cenu Senior prix za celoživotní uměleckou práci. Zemřel o čtyři roky později, v únoru 1999, krátce po svém rozloučení se s milovaným Vinohradským divadlem po třiceti letech. Jak vzpomínají herci, toto divadlo velmi miloval. Sedával v jeho divadelním klubu, nenechal si ujít žádnou novou informaci a opouštěl jej jako poslední host.