Václav Maria Havel

Václav M. Havel se narodil 12. září 1897 v jihočeské obci Zběšičky do rodiny stavitele Vácslava Havla a jeho manželky Emilie, rozené Pavelkové. V Praze bydleli na Novém Městě, v domě Na Zderaze čp. 1947/3 a poté v domě čp. 1969/24 na nároží Gorazdovy a Resslovy ulice. Tento dům zničil 14. února 1945 nálet a na jeho místě později vznikla budova Energovodu.  Dne 15. května 1905 se rodina přestěhovala do domu U Dvou tisíc na Rašínově nábřeží čp. 2000/78, postaveného Vácslavem Havlem. „V našem domě byla okna ve velkém středním pokoji ve frontě k nábřeží situována tak, aby byl panoramatický výhled od Smíchova přes Petřín až na Hradčany. Otec při plánování domu ´vyšpekuloval´, jak tehdy říkal, umístění jednoho zkoseného samostatného okna tak, aby v jeho ose byl ze středu pokoje klasický pohled na svatovítský chrám.“  popsal Václav Maria své bydliště, ve kterém strávil se svojí druhou ženou Boženou prakticky celý život.

Jeho první ženou byla Běla Friedländerová, významná česká sportovkyně. Oddáni byli v r. 1928, bezdětné manželství bylo rozvedeno v r. 1933. Později se oženil s Boženou Havlovou (1913-1970), se kterou v domě na nábřeží strávil prakticky celý život. Po maturitě na reálném gymnáziu v Ječné ulici roku 1914 následně vystudoval České vysoké učení technické a po smrti otce roku 1921 se svým bratrem Milošem (1899–1968), ze kterého se později stal český filmový magnát, převzali rodinné podniky, především rozlehlý Palác Lucerna na novoměstském Václavském náměstí.

Václav Maria se významně angažoval ve veřejném životě a aktivně působil ve studentských spolcích, neboť se stal prvním předsedou Svazu čsl. studentstva (1918–1919) a v letech 1920 až 1925 byl předsedou Obrodného hnutí čsl. studentstva. Podílel na založení a výstavbě studentské koleje Budeč (1923–1926), nacházející se ve vinohradské Wenzigově ulici čp. 1982/20. Roku 1923 vstoupil do zednářské lóže.

V listopadu 1923 se vypravil na velkou cestu, jel přes Paříž do Cherbourgu, poté na lodi Aquitania přeplul Atlantik a po pěti a půl dnech doplul do New Yorku. Díky okružní rychlíkové jízdence procestoval Spojené státy americký včetně Kalifornie. Načerpal zde inspirací, a to nejen v ideové rovině, ale i technické, které následně aplikoval ve své podnikatelské činnosti.

Mimo jiné vybudoval vilovou čtvrť na Barrandově spolu s velkým společenským areálem Barrandovské terasy, a heslo „Za Prahou a přece v Praze“ provázelo tento stavební podnik. Václav Maria se též podílel na výstavbě studentských táborů Řadov a Kouty u Brandýsa nad Orlicí. Roku 1932 založil neformální diskusní kroužek mladší generace české inteligence i podnikatelů, tzv. barrandovskou skupinu, která v období hospodářské krize řešila reformu politického, hospodářského i sociálního života a spolupracovala s obdobně orientovaným časopisem Demokratický střed.

Roku 1928 si vzal za manželku Bělou Friedländerovou, ale bezdětné manželství skončilo v roce 1933 rozlukou. Dne 14. června 1935 se v Praze oženil s Boženou Vavrečkovou, se níž měl syny Václava Havla, pozdějšího dramatika, spisovatele a prezidenta České republiky, a Ivana M. Havla, který se věnoval kybernetice a informatice. V letech 1930 až 1935 Václav Maria působil jako předseda pražské organizace YMCA.

Havlovi zajížděli do vily postavené otcem Vácslavem roku 1908 u obce Ždárec, nacházející se severozápadně od Brna. Do tohoto letního sídla, zvaného Havlov, za nimi zajížděly významné kulturní osobnosti, např. Vítězslav Nezval, Eduard Bass nebo Václav Řezáč a prvně uvedený napsal tyto verše:

Především na konci 2. světová války, kdy došlo k poškození pražského domu zmíněným náletem, zde pobývala celá rodina.

Václav Maria zastával funkci předsedy Ústředního svazu pro cizinecký ruch a za tzv. třetí republiky též vstoupil do Československé strany národněsocialistické. Po znárodnění podniků Lucerna a Barrandov se stal poradcem národního správce a později pracoval jako provozní v tělovýchovných organizacích. Napsal autobiografickou knihu „Mé vzpomínky“, která prvně oficiálně vyšla v devadesátých letech 20. století. Václav Maria Havel zemřel 22. července 1979 v Praze a pohřben byl do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově.