Josef Ludvík Fischer (Nové Město)

Narodil se v Praze v Lípové ulici 473/12, pokřtěn byl v blízkém kostele u sv. Štěpána. Otec byl lesník - revírník. Sňatek rodiče uzavřeli až o čtyři roky později a rodina se přestěhovala do Jižních Čech. Josef maturoval na gymnáziu v Třeboni a pokračoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze studiem filologických oborů. Doktorát získal roku 1919 a začal pracovat jako tajemník Jednoty filosofické a praktikant pražské Univerzitní knihovny. V roce 1923 se Josef L. Fischer přestěhoval na Moravu a stal se do roku 1931 pracovníkem Studijní knihovny v Olomouci a následně Moravské zemské knihovny v Brně. Od r. 1929 redigoval časopis Index a spolupracoval s Bedřichem Václavkem, přispíval do Sociologické revue tzv. brněnské sociologické školy, byl rovněž členem redakční rady. V roce 1927 habilitoval ze sociologie, později ještě z dějin filosofie a od r. 1931 byl ve funkci ředitele filosofického semináře. Roku 1935 byl jmenován mimořádným profesorem.

Josef Ludvík Fischer se ve 30. letech 20. století angažoval v protinacistickém hnutí, pomáhal republikánskému Španělsku a organizoval pomoc emigrantům z nacistického Německa. Nějakou dobu byl i členem komunistické strany. Když došlo na okupací naší vlasti, odcestoval do Holandska, kde žil v ilegalitě pod krycím jménem. Po návratu do vlasti byl v létech 1945-1946 děkanem filosofické fakulty v Brně, podílel se i na budování nové Univerzity Palackého v Olomouci. Jejím rektorem byl v r 1946-1949. Poté, co r. 1960 odešel na zasloužený odpočinek, věnoval se publikační činnosti, psal do Literárních listů a jiných novin, sehrál roli vědeckého oponenta Machoninova projektu výzkumu sociální stratifikace, psal také hesla do Malého sociologického slovníku (1970). V té době se ještě na univerzitu vrátil (1968-1970), nicméně stal se režimu nepohodlným a musel ji opět opustit.

Josef Ludvík Fischer byl členem řady vědeckých společností domácích i zahraničních. In memoriam mu byl udělen řád T. G. Masaryka IV. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva (1992).

Také Fischerova rodina stojí jistě za zmínku. Dcera Viola Fischerová byla významná česká básnířka a překladatelka, dvojnásobná nositelka ceny Magnesia Litera; další dcera Sylva Fischerová je spisovatelka a filoložka, první básnířka města Prahy (od r. 2018 do r. 2021); vnučka J. L. Fischera Ester Fischerová je autorkou dvou básnických sbírek a vnuk Martin Fischer je studentem sochařství na AVU.