František Hlavatý

Režisér, herec a dramatik František Hlavatý se narodil 1. března 1873 v Hoříněvsi u obce Žiželeves nedaleko Hradce Králové. Jeho rodiče měli malé hospodářství a protože František byl druhorozený syn, bylo rodinou určeno, jak bylo tehdejším zvykem, aby nastoupil do církevního semináře. Měl pokračovat v životní dráze duchovního. Rodinný stateček měl zdědit starší bratr.

Mladý František ale brzy opustil pro něj předem naplánovanou cestu a přidal se k divadelní společnosti, která cestovala po Čechách a hrála na vesnicích různá představení. Dobrodružný život mladíka lákal a vystupování na kazatelně vyměnil za představování se na jevištích.  Herecké společnosti byly leckdy závislé na libovůli venkovského obyvatelstva, často hodnotícího herecké výkony podle toho, jestli dotyčný byl obsazen do kladné nebo záporné role. Pokud někdo hrál padoucha nebo čerta, nedostal v příslušném hostinci najíst a mohl mu být odepřen v místních statcích a chalupách, kde měl divadelní soubor domluvené ubytování, nocleh.

O všech příjemnostech a strastech hereckého života napsal František Hlavatý dvě knížky - „Herecké vzpomínky“ a „Z jevišťátek a velkých scén“.

Po počátečních zaměstnáních u divadelních společností na různých hereckých zastávkách se mladý adept dramatu zaměstnanecky usídlil v Plzeňském městském divadle, kde strávil několik sezón pod ředitelem Vendelínem Budilem, který sám předtím vedl divadelní kočovnou společnost. Seznámil se s mladou herečkou, Pavlou Fürstovou, s níž se oženil a mladí manželé uvažovali, kde by se trvaleji usadili. Nabídla se možnost v pražských Holešovicích, kde v pobřežní vltavské čtvrti sídlilo dřevěné divadlo Urania. František tam dostal zaměstnání, ale dřevěná scéna brzy podlehla rozsáhlému požáru.

V tom čase, v roce 1905, se manželům Hlavatým narodil syn, kterému dali jméno Vladimír. Zároveň ten rok byla zahájena stavba velkého kamenného divadla na Královských Vinohradech. Toto divadlo mělo reprezentovat rozvíjející se měšťanskou společnost tehdy samostatného města a mělo být kulturním protipólem dosavadního uměleckého centra - „Zlaté kapličky“, Národního divadla. František Hlavatý, který byl už dost známým hercem, dostal nabídku, stát se jedním ze zakládajících členů souboru. Kromě hereckého vystupování byl pověřen i režiemi některých představení a rovněž psal dramatické texty. Byl autorem kolem třiceti her, z nichž některé jsou stále, hlavně ochotnickými spolky, vyhledávány. Nejznámější hra je asi Zlatý Bůh. :"V osmdesátých letech 20. století jsem byl překvapený, když na stanici „Hlas Ameriky“ referovali o krajanském spolku, který tuto hru uvedl ve Spojených státech", vzpomíná vnuk Jan Hlavatý.

Po dvou letech od položení základního kamene, v roce 1907, uvedlo nově postavené Městské divadlo na Královských Vinohradech svá první představení. Manželé Hlavatí se přestěhovali z Holešovic do vinohradské Koperníkovy ulice nad parkem Grébovka, nyní Havlíčkovy sady. František měl do práce blízko, prošel ulicí Na Kleovce, Americkou přes Purkyňovo náměstí (nyní nám. Míru) a byl v divadle. V roce 1907 se do herecké rodiny narodila také dcera Věra. Vladimír i Věra (provdaná Nechanská Hlavatá) se později rovněž stali herci. 

Hrál a režíroval. Ve dvacátých letech „soupeřili“ s dramaturgem vinohradské scény Karlem Čapkem, který zároveň některé inscenace sám režíroval, o to, kdo bude mít za rok více režií. Divadelní činnosti se plně věnoval až do roku 1933, kdy odešel do důchodu. Ještě v roce 1936 ho požádal krajanský spolek na Podkarpatské Rusi, z Užhorodského městského divadla, zda by jim pomohl režijně v inscenovaných dramatech.

František Hlavatý ještě filmoval, nejznámější jsou filmy z konce třicátých a začátku čtyřicátých let, kdy vystupoval v postavách obecních radních nebo farářů. 

Přes polovinu svého života byl Vinohradům věrný a zemřel v bytě v Koperníkově ulici, který obývali s manželkou Pavlou přes půl století , 5. ledna roku 1952.

(Pozn.: Zpracováno s využitím archivu rodiny Hlavatých)