Hana Vítová

Hana Vítová, vlastním jménem Jana Lašková, byla dcerou sólisty Národního divadla Hanuše Laška. Své umělecké jméno získala v prvním angažmá v Osvobozeném divadle, kde hrála od svých sedmnácti let s přestávkami až do uzavření divadla po Mnichovu 1938. (V letech 1935–1937 hrála v divadle Vlasty Buriana.) Poté nastoupila v operetě Švandova divadla a přešla do divadla O. Nového (1941–1942). Hrála též v Uránii a ve Studiu Intimního divadla. Filmové začátky si odbyla v roce 1931 a hned film s Voskovcem a Werichem Peníze nebo život nastartoval její hvězdnou filmovou kariéru. Z řady filmových rolí dosáhla největšího ohlasu v melodramatickém filmu Noční motýl, kde vytvořila svou nejatraktivnější filmovou postavu. V roce 1949 ve filmu Pytlákova schovanka, natočeném O. Novým jako parodie filmových kýčů, s nadhledem shodila nejednu svou dřívější filmovou roli, kterých vytvořila na šedesát.

Bydlela v nájemním a spolkovém secesním domě Hlahol na Masarykově nábřeží 248/16, kde byla její sousedkou Adina Mandlová. Později žila na   Rašínově nábřeží  v domě čp. 83/18. Zde se po internaci Oldřicha Nového a jeho manželky Alice starala o jejich adoptivní dceru Janu, později provdanou Včelákovou.

Po válce sice mohla dál filmovat, ale doba už nepřála hercům, kteří točili své filmy za protektorátu. Vystupovala tedy na tehdy oblíbených estrádách s  R. A. Dvorským, vedla pražský kabaret U Tomáše (1953–1959) a jen občas dostala filmovou příležitost. Později pod civilním jménem Jana Rádlová (po prvním krátkém manželství s populárním operním operetním tenoristou Jaroslavem "Járou" Pospíšilem se znovu provdala za šéfredaktora časopisu Kinorevue Bedřicha Rádla) žila osaměle a překládala z angličtiny, němčiny i ruštiny.