Josef Pták (Vinohrady)

Josefovi rodiče obdělávali v  Chrastné na Kutnohorsku nevelké hospodářství. Otec navíc zprostředkovával prodej zemědělské techniky a náhradních dílů. Dospělý Josef živnost na čas převzal. Obecnou školu navštěvoval v Úžicích, měšťanskou v Uhlířských Janovicích.  Za hospodářské krize rozvážel v pražské firmě Jana Vykuse nakládané potraviny. Za druhé světové působil jako obchodní zástupce v nakladatelství Leopolda Mazáče v Praze. V roce 1941 se vrátil do Chrastné pomáhat plnit dodávkové povinnosti, jež zatěžovaly hospodářství. 

Násilné převzetí moci KSČ v únoru 1948 vedlo k likvidaci podnikání a soukromého hospodaření. Po zrušení živnosti v roce 1950 pracoval jako úředník v nakladatelství Brázda, záhy také zrušeném. Poté rozprodával zbytky nezabavených skladových zásob: elektromotory, kabely a náhradní díly ke strojům. Komunističtí funkcionáři ho označili za „šmelináře“, „notorického flákače“ a toho, kdo „nenávidí lidově demokratické zřízení“. Úřední šikana měla mnoho podob, od zabavování nárokových potravinových lístků, udání za šmelinu (výprodej vlastního majetku), po kriminalizaci jeho osoby. Sdílel osud statisíců takto postihovaných osob, jimž komunistický režim odejmul veškerou, nejenom právní ochranu. 

Mezi úředníky vynikala funkcionářka KSČ Anna Kvašová. A to přesto, že ji Josef Pták předtím na jejím hospodářství vypomáhal. Kvašová byla 10 ledna 1952 zastřelena. Komunisté ji prohlásili za hrdinku a oběť kolektivizace, ač ji před tím kritizovali za neschopnost. StB vyšetřovala případ jako teroristický čin „třídního boje“. Pozatýkala a mučila desítky osob, včetně Josefa Ptáka. Přesto nic nevyšetřila.  

Josef Pták se po únoru 1948 zapojil do protikomunistického odboje. Rozšiřoval letáky, podporoval rodiny zatčených osob, jiným pomáhal odejít do exilu. Nic z toho při vyšetřování nevyzradil.  Po propuštění se do Chrastné již nevrátil. V lednu 1953 nastoupil do n. p. Letňanské strojírny v Praze, kde pracoval do druhého zatčení. Byl zde pro kamarádskou povahu a vzornou pracovní docházku oblíben. V místním ROH krátce zastával funkci úsekového důvěrníka.  

StB zatkla Josefa Ptáka 29. listopadu 1957 podruhé. V té době bydlel v Londýnské ul. 61/375 v Praze 2 (od roku 1952). Během vyšetřování vyšlo najevo, že chtěl ještě s dalšími lidmi Kvašovou zastrašit, aby přestala udávat a „třídně“ šikanovat sousedy. Akce se ale zúčastnil psychicky labilní a k alkoholismu náchylný Antonín Landstoff, který Kvašovou zastřelil. KSČ rozhodla případ propagandisticky využít k zastrašení obyvatelstva. StB proto v jeho průběhu porušovala platné zákony a předpisy, a označila Josefa Ptáka za strůjce vraždy.  

Politické byro ÚV KSČ rozhodlo o trestu smrti nad  Landstoffem, Ptákem a Kubelkou. Krajský soud v Praze, zasedající v  kutnohorském Tylově divadle, 27. března 1958 příkaz splnil. Nejvyšší soud se při odvolání obžalovaných rozhodnutí nejužšího vedení KSČ nevzepřel. 

Žádost o milost Kancelář prezidenta republiky zamítla. K výkonu trestu došlo 9. července, aniž by se odsouzení rozloučili s rodinami. Josef Pták nevyužil práva na vyřčení posledních slov. Příbuzní se o vykonání popravy dozvěděli až z rozhlasu. 

V 60. letech 20. století byly jeho ostatky rozprášeny spolu s ostatky 68 popravených a zemřelých politických vězňů na bývalém popravišti pankrácké věznice. Josef Pták, odsouzený v politickém procesu a v rozporu s důkazy, s nimiž StB jednoznačně manipulovala, byl částečně rehabilitován v roce 1992, 26. května 2017 obdržel osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.