Miroslav Jindra (Vinohrady)

Miroslav Jindra se anglicky učil už od sedmi let díky babičce, která mu platila soukromé hodiny. Po maturitě vystudoval v letech 1948–1952 češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PhDr. 1953). V letech 1952–1964 pracoval jako pedagog na několika vysokoškolských katedrách jazyků, 1964–1976 coby lingvistický specialista na anglickou gramatiku v Československé akademii věd. V tomto prvním údobí svého anglistického působení se orientoval lingvisticky (z této oblasti čerpal i téma své doktorské disertace Slovesný vid v angličtině); je spoluautorem několika učebnic angličtiny. Od druhé poloviny 70. let se věnoval především anglicky psané literatuře a problematice literárního překladu. Od roku 1976 až do odchodu do důchodu v roce 2000 (poté externě) působil na Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Byl vedoucím anglické sekce Katedry germanistiky (1976-1988) a zásadní měrou přispěl k obnovení samostatné Katedry anglistiky a amerikanistiky, zrušené komunistickým vedením fakulty v počátcích období normalizace.  Nejdříve se zde orientoval na úvod do studia literatury a úvod do dějin zemí anglického jazyka, později se zaměřil na americkou literaturu, teorii a praxi literárního překladu, kanadská kulturní studia a kanadskou literaturu (roku 1990 zde založil program kanadských studií, vybudoval rozsáhlou knihovnu kanadistiky a spolu s Lenkou Rovnou napsal Dějiny Kanady, 2000). Od roku 1996 přednášel zároveň na katedře anglistiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (předměty teorie a praxe literárního překladu, dějiny starší anglické literatury) a stál u zrodu oboru Anglofonní studia na Metropolitní univerzitě Praha.
Jako překladatel byl Jindra činný od roku 1954, kdy knižně vydal Faráře wakefieldského Olivera Goldsmithe (s Alenou Jindrovou-Špilarovou), a postupně se stal jedním z nejvýznamnějších českých překladatelů z angličtiny. Vydal více než padesát knižních překladů britských a amerických literárních děl (převážně románů, překládal však i moderní poezii), které doprovodil několika desítkami doslovů a předmluv. Českým čtenářům postupně zpřístupnil knihy Kingsleyho Amise, Kurta Vonneguta, Francise Scotta Fitzgeralda, Johna Updika, Williama Faulknera, Bernarda Malamuda, Waltera Tevise, Trumana Capoteho (Chladnokrevně), Michaela Cunninghama (Hodiny), Stephena Kinga (Misery) a především Josepha Hellera, jehož román Hlava 22 byl jeho nejvydávanější překlad. Kdyby se jeho výtisky sečetly s výtisky reedic Jindrova překladu Ruarkových Medojedek, dostali bychom se k bezmála miliónu výtisků. Z kanadské literatury přeložil Margaret Atwoodovou a především Leonarda Cohena, jehož básním a písňovým textům se v posledních dvaceti letech věnoval soustavně a s přihlédnutím k nim mu byla udělena Státní cena za překladatelské dílo (2009). Cohenovy texty Jindra výborně znal také proto, že mnoho svých překladů interpretoval i pěvecky v rámci komponovaných večerů pro veřejnost (zpěvu se až do pokročilého věku věnoval i v Pražském Hlaholu), čímž získal zvláštní pochopení pro jejich melodičnost. M. Jindra byl řadu let členem výboru Obce překladatelů a předsedou poroty Překladatelské soutěže Jiřího Levého, členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Kruhu moderních filologů, Jazykovědného sdružení a České a Slovenské asociace amerikanistů. Za své překlady byl několikrát odměněn: vedle uvedené státní překladatelské cenu za celoživotní dílo je kupř. nositelem tvůrčí odměny Obce překladatelů za překlad Hellerova románu Zavíráme! (1995) a Cunninghamova románu Hodiny (2002), za překlad Tevisova románu Zpěv drozda pak roku 1985 dostal scifistickou cenu Ludvík.

M. Jindra bydlel a překládal na Vinohradech.