Arnošt Lustig (Nusle)

Arnošt Lustig se narodil v roce 1926 v Praze, zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 jako žid z rasových důvodů vyloučen, a tak se vyučil krejčím. Bylo mu teprve šestnáct,  když byl poslán do Terezína, v průběhu války poznal další dva koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V Osvětimi viděl svého otce jít na smrt. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti z Buchenwaldu do Dachau a ukrýval se až do konce války v Praze. Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu.

Po válce studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce. Pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl scenáristou filmového studia Barrandov. Srpen 1968 ho zastihl i s rodinou v Itálii a rozhodl se zůstat v exilu. Usadil se v USA ve Washingtonu, kde na univerzitě přednášel film, literaturu a scenáristiku. Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti a žil střídavě v Praze a USA.

Napsal více než čtyři desítky románů, povídkových knih a esejí, které se už od prvních povídkových souborů převážně zabývají tematikou židovství, holocaustu a druhé světové války. Patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům, kteří dokázali oslovit celý svět. Jeho knihy vycházejí od počátku šedesátých let minulého století anglicky, španělsky, německy, japonsky, srbsky, holandsky, norsky, bulharsky, polsky… K jeho nejvýznamnějším textům patří knihy povídek Noc a naděje (zfilmoval ji Z. Brynych pod názvem Transport z ráje, 1962) a Démanty noci (stejnojmenný film natočil Jan Němec, 1964). Velký ohlas získaly novely Dita Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Obě natočil pod stejnými názvy režisér Antonín Moskalyk.

Až do konce svého života stále psal a vydával. Mezi lidmi, kteří ho znali osobně, platil Arnošt Lustig za mimořádně vitálního a veselého člověka, kterému ani ty nejtěžší životní zkoušky a nejhorší okamžiky nevzaly chuť do života a jeho specifický humor. A to ani tehdy, kdy procházel již třetí sérií chemoterapií pro onemocnění rakovinou lymfatických uzlin.

Arnošt Lustig byl nositelem Ceny Karla Čapka (1996), státního vyznamenání Za zásluhy I. stupně (2000), Ceny Vladislava Vančury za celoživotní dílo a mnoha dalších ocenění. V USA byl v roce 2003 nominován na Pulitzerovu cenu. Ve své tvorbě se nejvíce věnoval problematice pronásledování Židů nacisty za II. světové války. Byl prezidentem organizačního výboru projektu Česká hlava, prezidentem festivalu česko-německo-židovské kultury Devět brana čestným prezidentem Společnosti Franze Kafky.

Čestné občanství MČ Praha 2 uděleno 3. května 2006.