Historické střípky (37): Neseme Vám psaní (Vinohrady)

„Dnes, podaří-li se cizincům najíti hlavní poštovní budovu na Král. Vinohradech v  Moravské ulici, neví a nevěří svým očím dle slohu, v jakém tato budova vystavěna jest, zda jest to stará, novou facádou opatřená solnice, neb nějaké skladiště pro zboží. Divíme se opravdu, že městský úřad technický dovolil eráru postaviti budovu tak ubohou. Umístění budovy naprosto nevyhovuje a jest pro vzdálenost rychlému dodávání na závadu.“

Ukázka z dobového tisku, která uvozuje naše poštovní téma, pochází z novinového článku otištěném v  únoru roku 1912, tedy v době, kdy hlavní vinohradská pošta stála na svém místě necelé tři roky. Ovšem svůj nynější vzhled budova získala až po přestavbě ve dvacátých letech minulého století. V tomto a také v příštím díle střípků se zaměříme na historii a fungování vinohradské pošty, a to jak v době rakousko-uherské monarchie, tak v éře první republiky. Můžeme říci, že tehdejší pošta ve srovnání s dnešním stavem vychází jednoznačně vítězně, a to nejen díky počtu poboček. Ovšem i naši předkové si opakovaně stěžovali na úroveň poštovních služeb, rychlost doručování dopisů nebo na vzhled úředních prostor určených pro veřejnost: „Mimo tento hlavní úřad jsou zde čtyři úřady neerární, které zřízeny jsou v nevýhodných místech a místnostech, které hodí se pro všechno jiné, jen ne pro poštu. Vzhled těchto úředních místností jest přímo hrozný a výprava jich tak ubohá, že musí se za ně státní správa poštovní stydět.“ Rychlost doručování zásilek bychom  ale mohli našim předkům závidět, a rozhodně bychom si na ni v dnešní době nestěžovali: „Dáte-li v kteroukoliv hodinu odpolední do schránky poštovní psaní do Nuslí, města tedy čtvrt hodiny od Král. Vinohradů vzdáleného, psaní doručeno jest v Nuslích až druhého dne ráno.“

Nejstarší pobočka vinohradské pošty se až donedávna nacházela v  Italské ulici. Poštovní úřad se od roku 1876 nalézal v domě čp. 384, na rohu ulice Palackého a Divišovy, tedy dnešních ulic Anglické a Italské. Původní podobu tohoto domu před přestavbou můžeme vidět na dobové pohlednici. Popis města Královské Vinohrady z roku 1895 uvádí ohledně pošty následující: „Poštovní a telegrafní úřad obstarává 21 úředníků, 10 praktikantů, 5 diurnistů [písařů] a 3 telegrafistky; 44 listonošů a výpomocných sluhů opatřuje službu doručovatelů. Úřední hodiny jsou od 8 hodin ráno do 7 hodin večer.“ Královské Vinohrady, od roku 1879 samostatné město, se v této době bouřlivě rozvíjely a jediný poštovní úřad již potřebám města nedostačoval. Do konce 19. století získaly Vinohrady další dvě poštovní pobočky: „Rozsáhlost obce vyžadovala toho, aby zřízena byla filiálka c. k. poštovního a telegrafního úřadu. Ku žádosti obce stalo se tak roku 1892. filiálka tato nalézá se v  Šafaříkově ulici.“ Roku 1898 přibyla další poštovna ve Slezské ulici. Důležitou součástí poštovních služeb byly poštovní schránky, kterých bylo v ulicích podstatně více než dnes. Ovšem v některých částech města se jich nedostávalo. V roce 1911 se na toto téma psalo následující: „Z kruhů obyvatelstva ulice Čermákovy a tříd sousedních jsme požádáni, abychom upozornili, že v ulici Čermákově třeba jest poštovní schránky. Celá tato třída, jakož i sousední Koperníkova, dolejší Kollárova a část Krameriovy jest vůbec bez schránky.“

V našem vyprávění bychom neměli určitě zapomenout ani na samotné zaměstnance pošty, na které se často neoprávněně snášel hněv zákazníků. Takové byly poměry na nejmenované vinohradské poště v roce 1912: „Citelný nedostatek personálu jest příčinou toho, že práce jest zdržována. Zřízenci honěni jsou k práci, která patří úřednictvu. Mimo toho musí listonoši ve svém volném čase tříditi dopisy, ač ředitelstvím tomu byly povoleny zvláštní síly. Místnost jest malá, takže není možno, aby se zásilky mohly řádně vytříditi. Stojí opravdu za podívanou ta krušná práce na vinohradské poště, která začíná už o půl šesté ráno a končí v pozdních hodinách večerních.“  Na této poště nebyly nejlepší ani mezilidské vztahy: „Nutno také podotknouti, že práci tuto oslazuje personálu pan přednosta zbytečným křikem a nejapnými vtipy.“ Možná nás překvapí, že se tehdy pošta doručovala také v neděli: „Nešvar v doručování pošty listovní na Vinohradech! V městě, ve kterém pošta vytěží ročně statisíce, doručují se dopisy a noviny kvůli úspoře na personálu velmi nepravidelně a v neděli dokonce jen jednou za den a to až po 9. hodině dopolední. Při velkém počtu dopisů stává se pak, že teprve po 11. hodině dopolední přinese listonoš dopis daný na poštu v Praze nebo i na Král. Vinohradech v sobotu po poledni! Obdrží tedy adresát v každé zapadlé vesnici v Dolních Rakousích nebo Sasku dopis dříve, než my na Královských Vinohradech.“ Dnes nám nezbývá než konstatovat, co bychom za takovou rychlost doručování pošty dali!

Příště se již podrobněji podíváme na historii poštovního úřadu v Moravské ulici, kterým byl od počátku své existence pravidelným terčem kritiky nejen kvůli svému vzhledu a umístění v lokalitě vzdálené vinohradskému centru. O potřebě nového poštovního úřadu se v novinách psalo opakovaně: „Rozvoj Král. Vinohradů dosáhl v posledních letech výše téměř závratné, znamenajíc příliv obyvatelstva, rozmnožení počtu závodu a úřadů i zvýšený ruch obchodní. A tak výkonnost stávajícího poštovního úřadu stávala se stále více nedostačující a váznoucí, nemohouc vyhověti požadavkům města, pod rukama skoro rostoucího.“ Psalo se roku 1903. Tento střípek zakončíme konstatováním, které podle vinohradských novin nejlépe vystihovalo zdejší poštovní poměry: „Nechceme vypisovati hojnost příkladů dalších, pravíme však, že poštovnictví na Královských Vinohradech nevyhovuje naprosto zájmům obyvatelstva, hlavně kruhům průmyslovým a obchodním.“