Historické střípky (29): Na skleničce u Neptuna (Vinohrady)

„I v našich sadech naříká se na spojení s Prahou. Právem! Neboť byly předtím naše parky vlivem války zchudlé, jsou dnes nedostatkem péče matičky Prahy zcela na mizině. Jiné roky byly naše sady již jak tak vypraveny; navezen písek, vysázeny květiny, umístěny nově nalakované lavice. Dnes není písku, není květin, není nových lavic a v našich zásobních zahradách kryjí se rostliny místo okny starými prkny! “

V tomto díle střípků po čase zavítáme do Havlíčkových sadů. Projdeme se tímto vinohradským parkem krátce po skončení první světové války a v prvních letech republiky. Grébovka, stejně jako jiné parky, strádala v poválečných letech následkem nedostatečné údržby. Ovšem stále tu bylo, především na jaře a v létě, na co se dívat: „V Havlíčkových sadech rozkvetly bezy. Proudy obecenstva putují, hlavně ve sváteční dny, pokochat se pohledem na bílé, modré a rudé barevné shluky, jež tvoří tato poetická, libá křovina.“ Ale ne všechno bylo takto poetické: „Bylo by si jen přáti, aby pro pohodlí publika byl počet sedadel v sadě, jmenovitě v dolejší části, rozmnožen.“ Grébovka kromě nedostatku laviček pravidelně čelila také nájezdům vandalů a nezvaných hostů, kteří pro vstup do parku využívali neoficiální cesty. Noviny upozornily na jeden takový „tajný“ vchod: „Do parku jest tajný vchod, jímž za dne a hlavně za noci vkrádají se do něj podezřelá individua. Vchod tento nachází se na straně západní v korytě Botiče. Vetřelci sestoupí u parku do potoka, podlezou lávku a díky chybějící mříži v parku z potočiště opět vystoupí. Jest v zájmu obce, aby se v zájmu veřejné bezpečnosti o uzavření všech neobligátních vchodů do parku neprodleně postarala a tímto opatřením ničení sadů a nočnímu pelešení lůzy v záhonech přítrž učinila!“ S tímto problémem souvisel i následující apel: „Chraňte sady a dozírejte sami, aby nebyly poškozovány! Dobrý člověk stromu, ani květu neublíží, zlý zaslouží trestu.“ 

Péče o Havlíčkovy sady a ostatní vinohradské parky se příliš nezlepšila ani po vzniku Velké Prahy. Zkraje dvacátých let se stále nedostávalo financí na větší údržbu. Vinohradští zahradníci ovšem i s málem dokázali velké věci: „Vinohradské sady rozvily se letos nebývale. Všecko kvete téměř současně. Naši městští zahradníci jsou čaroději, dovedou-li z ničeho, které nám dává matička Praha, vykouzliti tolik nepopsatelných půvabů.“ Havlíčkovy sady získaly v průběhu roku 1922 novu atrakci, která se u některých staromilců nesetkala s velkým nadšením: „Neptunova jeskyně v Havlíčkových sadech proměněna byla letos v jakousi restauraci. Že na svoji škodu, poznáte na první pohled. Neptun – a hostinské zařízení s velkými křiklavými plakáty likérů a sódovek!“ Někteří návštěvníci však nemířili do Grébovky pouze na sklenku vína či sodovky. Zvláště mládež se v sadech často zdržovala z jistých důvodů déle, než povoloval návštěvnický řád: „Ve vinohradských sadech nesmí se prodlévat po desáté hodině noční. Kdo jest přistižen, musí zaplatiti na místě pokutu 2 Kč. Nařízení toto namířeno jest nejvíce proti parkovým milencům, kteří v našich sadech páší skutečně nejpustší alotria.“ Dohled nad mravností mládeže mohl představovat pro parkové hlídače vítané přilepšení: „Praktickým postihem však udělení pokuty není, neboť zkušenosti učí, že přistižený kavalír rád zaplatí za sebe i svoji partnerku třeba desetkrát 2 Kč, jen může-li stráviti noc v sadě.“

Havlíčkovy a Riegrovy sady byly počátkem dvacátých let pravidelně zmiňovány v souvislosti s úvahami o výběru lokality pro umístění plánované pražské zoologické zahrady. Vinohradské noviny zároveň konstatovaly, že se na podobný projekt nedostává v tuto chvíli financí: „Jak řečeno, starost velmi, velmi předčasná; že by se však zoologická zahrada znamenitě zarámovala do našich sadů, hlavně do Havlíčkových, kde již za Gröbeho všemožná zvěř volně byla chována, kdož by o tom pochyboval? Také v bývalé Kanálské zahradě, tvořící svého času patu dnešních sadů Riegrových, stávala kdysi malá zoologická zahrada s voliérami a opičími domky vzorně ošetřovaná a pečlivě doplňovaná. Nuže, tradice by tu byla!“  Otázka umístnění pražské zoologické zahrady byla nakonec vyřešena jinak. V Havlíčkových sadech nakonec přeci jenom v druhé polovině dvacátých letech malá zoologická zahrada vznikla. Ale o ní až někdy příště. Akváriím, krokodýlům a opicím ve starých Gröbeho sklenících předcházel pavilon vinohradských výtvarníků: „Výstavní pavilon výtvarnický umístěn bude v Havlíčkových sadech. Nemáme zpráv, má-li umělecký odbor snad již definitivní plány ke zbudování pavilonu, či počítá-li s pouhým provisoriem. Po našem soudu bylo by účelným provisoriem, pro něž by se znamenitě hodil nabízený prostorný, zachovalý a úhledný palmový skleník.“ Mezi členy výboru byli takové osobnosti českého výtvarného umění, jako byl malíř Alois Kalvoda nebo sochař Ladislav Šaloun. „Je potěšitelno, že po tolika letech dostává se našemu výtvarnictvu a s ním všemu uměnímilovnému obecenstvu výhody vlastních výstavních místností se stálými výstavami, nota bene v tak intimním prostředí, jako jsou Havlíčkovy sady.“ První výstava proběhla v říjnu roku 1920. Již za nedlouho se projevily nedostatky těchto prostor. V roce 1922 si můžeme přečíst následující: „Mokro ve výstavním pavilonu roste tak, že ne už jen omezené partie, ale i celé stěny od stropu až k zemi jsou neustále vlhky. Stavem tímto, trpí značně nejen výstavy, ale především sama budova.“

V Havlíčkových sadech, mimo jiné přímo v Gröbeho vile, sídlily již od dob monarchie také vysokoškolské instituce. Některé z těchto ústavů svému okolí poněkud ztrpčovaly život. V roce 1922 si můžeme v tehdejším tisku přečíst následující: „Na vinohradský zvěrolékařský ústav Na Kozačce, stěžuje si nám okolní obyvatelstvo. Pokusní psi vyjí a skučí dnem i nocí. Mimoto zamořuje ústav své okolí otravným zápachem při spalování zdechlin. Ústav měl by býti z vnitřní Prahy odstraněn daleko na obvod.“ V této době přestávala stačit kapacita přednáškových místností. Obec ale odmítla vysoké škole poskytnout další prostory: „Posluchárny zemědělského odboru české vysoké školy technické v Havlíčkových sadech jsou nepostačitelné. Spolek posluchačů požádal proto městskou radu zdejší za přidělení místností v bývalé vinárně. Městská rada prohlásila, že ač chápe důvodnost požadavku, nelze mu vyhověti, poněvadž v budově již žádných získatelných místností není. Část přeměněna na byty, část připadla nájmem zdejšímu vinařství.“ A na závěr naléhavá výzva: „Obnovte ukazovací tabulky s nápisem Havlíčkovy sady, na plynových svítilnách, rzí sežraných a nečitelných! Již ohled na umělecké výstavy, v Havlíčkových sadech pořádané, toho vyžaduje.“