Historické střípky (27): Riegrovy sady otevřeny, račte vstoupit! (Vinohrady)

„Riegrovy sady vinohradské náleží bez odporu k nejkrásnějším a nejrozlehlejším sadům svého druhu. Již v té formě i úpravě, ve které nacházejí se dnes, skýtají tolik půvabu, že mimoděk užasnete, nemajíce ani potuchy o tom, co po léta tajilo se u nás zrakům veřejnosti, za laťovými ploty ve spoustě zeleni na vrchu bývalé Kanálky.“

Po čase se vrátíme do Riegrových sadů. Máme k tomu dobrý důvod. Právě v těchto dnech uplynulo 120 let od chvíle, kdy byly tyto sady poprvé otevřeny veřejnosti. První návštěvníci spatřili dnešní Riegrovy sady v podobě, která se již v příštích letech pod taktovkou zahradního architekta Leopolda Baťka začala významně proměňovat. Původní historické usedlosti a zahrady se postupně měnily v moderní městský park, v němž zůstalo také několik původních staveb a drobné architektury, z nichž se část dochovala až do dnešních dnů. Tehdejší noviny věnovaly popsání sadů značnou pozornost, díky čemuž se nám zachoval důkladný popis jejich původní podoby. Zde svědectví jednoho z prvních návštěvníků: „Byli jsme překvapeni. Mlčky procházeli jsme stinnými stezkami, nad nimiž podávaly si bílé paže košaté jabloně a hrušně. Vábné procházky vábným stínem, širé komplexy trávníkové, divoké rokliny, romantická loubí a zášeří. Všude bujná, nekultivovaná vegetace svěží a šťavnatá. A vysoko v korunách tolik ptačích písní. Odcházíte osvěženi z vonného objetí malého háje a umiňujete si přijít zas a co nejčastěji nadýchat  se svěžího vzduchu, pokochat se pohledem na stověžatou Prahu!“

Ještě před otevřením sadů provedla vinohradská obec první drobné úpravy rozsáhlého areálu. Navážely se zahradní lavice, zpevňovaly se cesty: „Obec zdejší zřizuje právě provisorně tyto sady. Cesty svítí červeným pískem, umisťují se lavice, villy přeměňují se v budovy restaurační a kavárenské.“ Právě restaurace, zřízená v jedné z původních usedlostí, byla jedním z lákadel Riegrových sadů. Určitou představu o tehdejší podobě sadů mohou čtenáři poskytnout také dobové pohlednice pod tímto textem. Návštěvníky lákalo rozsáhlé venkovní posezení ve stínu starých kaštanů, jehož součástí byl i hudební pavillon: „Návštěvníci budou uneseni krásou a půvabem těchto sadů, jež provisorně co nejpohodlněji byly upraveny. V zahradě Vankově zřízena velká restaurace s verandou, s prostranstvím restauračním, mohutnými kaštany zastíněným a s elegantním hudebním pavilonem v čele. Restauraci najal osvědčený odborník pan Zimmermann a pořádány budou v ní pravidelné koncerty.“  K oficiálnímu otevření sadů pro veřejnost došlo a svatodušních svátcích, které roku 1903 připadly na konec května: „Otevření Riegrových sadů stalo se minulé  neděle o božím  hodě svatodušním o 9. hodině dopolední. Davy obecenstva naplnily celý rozsáhlý sad. Každý obdivoval se jeho kráse, útulnosti a půvabu. Přečetná návštěva potrvala po oba dva dny sváteční o nichž uspořádány byly koncerty. Obecenstvo shromážděné za vlídné pohody ve stínu rozložitých kaštanů před restaurací i v rozsáhlých verandách setrvalo dlouho v povznesené náladě.“

Vinohradské noviny při příležitosti otevření sadů důrazně apelovaly na návštěvníky, aby se při jejich návštěvě chovali spořádaně, tedy jinak řečeno, aby sady neničili: „Jest nyní na našem obecenstvu, aby u vědomí důležitosti veřejných sadů samo dohlíželo k tomu, aby stromy a květiny nebyly ze zlomyslnosti nebo nerozumu ničeny.“ Jak nám ale ukazuje následující text, ne všichni návštěvníci sadů se touto výzvou řídili. Nic překvapivého ani z dnešního pohledu: „Riegrovy sady těší se stále co nejhojnější návštěvě obecenstva. Bylo by si jen přáti, aby publikum dbalo co nejúzkostlivěji šetření těchto nádherných sadů. Ulamované větévky a květy, do trávníků pohozené papíry dosud svědčí o tom, že nešetří se vydaných nařízeních.“ Noviny na druhou stranu opakovaně vyzývaly své čtenáře, aby do Riegrových sadů zavítali v co možná hojném počtu. Měli tak přispět k dobru české věci. Tento aspekt nám ukazuje tehdejší složité národnostní, jazykové a politické poměry: „Riegrovy sady, tyto nejkrásnější sady vinohradské, co den plní se rostoucími davy německého židovstva. V restauraci ostentativně hovoří německy a činí si na vše takové právo, jako by byli v městském parku u nádraží Františkova. Vyzýváme protož všechno občanstvo, aby co nejhojněji a stále navštěvovalo sady Riegrovy. Občané vinohradští, dokažte denní četnou návštěvou sadů, že vážíte si činu své obce a zamezte včas, aby útulné naše sady nedostaly se do rukou cizích!“

Ale dost politiky! Vydejme se ještě naposledy prostřednictvím tehdejších novin na procházku mezi dnes již dávno zbořenými usedlostmi, vilami, starými zahradami a vinicemi, které položily základ dnešních Riegrových sadů. Některá jména usedlostí a vinic se dochovala alespoň v názvech ulic na pomezí Královských Vinohradů a Žižkova. „Usedlost Vozová záleží z villy čp. 38 a dvou obytných staveních. Villa jest jednopatrová s obytným podstřeším. Vozová svým uspořádáním, svojí květenou i svým ustavičným zpěvem ptačím nemá bez přeceňování daleko široko sobě rovné.“ Nedaleko usedlosti Vozová, tehdy známější jako Saracinka, se nacházela rozhledna, tedy dnešní oblíbená osvěžovna Mlíkárna: „Pozoruhodna dále jest, na návrší villy, na pravém její okraji, rozhledna. Bohaté stromoví ve Vozové, listnaté i jehličí, pochází prý již ze sedmnáctého století, avšak svěžest mohutných velikánů vysokému stáří nenasvědčuje.“ Další zastávkou byla usedlost Švihanka: „Z Vozové dostaneme se dnes do sousedních vinic Švihanky, Vaňkovy a Kuchyňky čtyřmi vchody, které obec ve zdi usedlosti Vozovou a Švihanku dělící, pro obecenstvo zřídila. Švihanka jest dnes upravena k účelům hostinským. Před vilou na prostranství mezi obrovskými bílými a červenými kaštany zřízeno jest vkusné hudebniště pro padesát hudebníků.“  A nakonec také něco pro botaniky a dendrology: „Ve vinici Vaňkově, jako vůbec ve zrušených řečených usedlostech, najdete množství vzácných stromů a keřů. Tak jmenovitě magnólie, slívy, poulonie, acer globosa, tamarise a jiné. A také amerických, velkolistých líp, červených hlohů, růží bezu, čilimníků, kalin a jasmínů jest zde hojně a na příhodném místě zřízen býti má obrovský růžový sad o mnoha stech růžích.“ A naši návštěvu sadů ukončíme tímto výstižným konstatováním: „Bylo by vděčno obšírněji popsati všecka ta krásná místa, která obec vinohradská veřejnosti odevzdává, avšak nedostatek místa velí omeziti se na míru nejnutnější.“