Přemysl II. Otakar, areál Revmatologického ústavu, Na Slupi č.p. 450/4 (Nové Město)

Přemysl II. Otakar se narodil jako druhorozený syn Václava I. a Kunhuty z rodu Hohenštaufů. Měl se stát původně duchovním, ale po smrti staršího bratra Vladislava (+ 1247) převzal jeho úděl, markrabství moravské.Brzy se dostal do sporu s otcem, který se více věnoval lovu než správě země. Šlechta zvolila 31. července 1247 Přemysla za mladšího krále, který měl spoluvládnout s otcem. Mezi otcem a synem však vypukl otevřený boj, v němž nakonec Přemysl podlehl.V té době nastala v Rakousku všeobecná anarchie, která vyústila v nabídku poddanství Václavovi. Roku 1251 tam byl vyslán Přemysl, aby se ujal vlády.Úspěchy české strany vyvolaly odpor u Uhrů a Bavorů. To vedlo v roce 1253 k bojům po celé délce českých hranic. Ještě před koncem bojů Václav I. zemřel a Přemysl se stal legitimním českým králem.Na podzim roku 1254 se král Přemysl vydal na křížovou výpravu proti pohanským Prusům. Postupně se Přemyslova říše rozrůstala a jeho panství sahalo až k Jadranu. Obrovský rozsah říše i bohatství Přemysla Otakara II. bylo trnem v oku nejen sousedním panovníkům, ale především novému římskému králi Rudolfu Habsburskému, který začal uplatňovat nárok na všechny Přemyslovy výboje.Když Rudolf vpadl vojensky do Rakous a hrozilo povstáni Vítkovců, Přemysl se vídeňským mírem vzdal vlády ve všech zemích kromě Čech a Moravy. Rudolf však v nepřátelství nepolevil a Přemysl místo kapitulace volil válku. Roku 1248 byl poražen na Moravském poli v rozhodující bitvě, v níž sám zahynul.

Socha Přemysla II. Otakara je jednou ze čtyř soch vytvořených Josefem Maxem, které sem byly přeneseny z prostoru mezi okny novogotické přístavby Staroměstské radnice, když toto radniční křídlo na sklonku druhé světové války vyhořelo. Sochy Spytihněva II, Přemysla II. Otakara, Karla IV. a Ferdinanda III. pak byly deponovány v Muzeu hlavního města Prahy. V polovině osmdesátých let 20. století je zrestauroval sochař Radko Plachta  Opravené sochy byly přeneseny nad fontánu v areálu Revmatologického ústavu v roce 1985.

Sochař Josef Calanza Max se narodil 16. ledna 1804 v Janově u Sloupu v Čechách a zemřel 18. června 1855 v Praze. Byl českoněmeckým sochařem. Měl mladšího bratra, sochaře Emanuela, a syna – malíře Gabriela Maxe.

Josef Max se narodil jako pátý syn sochaři a řezbáři Josefu Františkovi Maxovi, pod jehož vedením se vyučil řemeslu, později studoval na pražské akademii u Josefa Berglera. V roce 1830 si otevřel v Praze dílnu a spolu se svým bratrem Emanuelem vytvořili množství figurálních soch a funerálních plastik. Je mj. autorem plastiky císaře Karla IV. umístěné v zahradě areálu na Karlově.

Sochař, restaurátor a keramik Radko Plachta se narodil v jihočeské Bechyni v roce 1928. V roce 1947 absolvoval tamější školu, v letech 1948 a 1951 studoval na UMPRUM, kam se vrátil po vojně. V roce 1957 vstoupil do nově se rodící skupiny M 57, od roku 1964 se věnoval volné sochařské práci a restaurátorství. Zemřel v roce 2011