Karel Pešek

Karel Pešek pocházel z rodiny drobného živnostníka, majitele papírnictví. Narodil se v Olomouci, první třídu však absolvoval v maďarské obecné škole v Liptovském sv. Mikuláši, kam se rodina se dvěma syny, Karlem a starším Ladislavem, přestěhovala. Otec posléze získal místo účetního ve Vilímkově nakladatelství v Praze, a tak se rodina na počátku nového století opět stěhuje. Bydlí na různých místech, policejní přihlášky uvádějí i Nusle a Vršovice, ale zejména jsou to Královské Vinohrady, např. Sázavská (1907) nebo Blanická ulice (1909).

První sportovní zážitky sbírá malý Karel na proslulých vinohradských pláccích s poetickými názvy „ Kanálka“ (v místě někdejší Kanálské zahrady), „Šifnerák“ (na rohu Chodské a Moravské ulice, jméno odkazuje na Jiřího Šifnera, bratra kapitána fotbalové Čafky Fandy Šifnera), Vendelínka (u křížení dnešních ulic Slavíkova a Kubelíkova), Cikánka (JV strana dn. nám. Jiřího z Poděbrad) a dalších, kde se kopalo jen do hadrových míčů. Karlova obratnost neunikne jakémusi milovníku fotbalu a ve třinácti letech již hraje za místní klub Meteor Vinohrady. Rodině se nedaří dobře, otec přichází kvůli nemoci o místo, a tak Karel souhlasí s prvním přestupem – do vinohradské Čafky (Č.A.F.C.). Je to amatérský klub, ale hostinský J. Charvát, který klubu fandí a v jehož hospodě v Krkonošské ulici 8 se fotbalisté scházejí, mu nabídne za přestup pravidelné obědy. V té době také vzniká přezdívka Káďa. Gymnazisté nesměli hrát zápasy za sportovní kluby, proto se Pešek musel na soupiskách prezentovat pseudonymem, hrozilo by mu vyloučení ze školy.

V létě 1913 je již pravý křídelní záložník v hledáčku větších klubů. Úspěch nakonec slaví generální tajemník Sparty Ferdinand Scheinost, který v Charvátově hospodě po přátelském utkání Čafka - Sparta přesvědčí Káďova bratra Ladislava, aby mu pomohl zlákat hráče ke vstupu do Sparty. Při této události dojde také k tahanici o Káďu mezi hráči Sparty a Čafky.

Za Spartu hraje Káďa fotbal plných 20 let (jako střední záložník), kromě doby, kdy musí narukovat do 1. světové války. A řeší tím i hmotnou nouzi své rodiny – jeho maminka si na Spartě může otevřít hojně navštěvovanou kantýnu. Káďa odehrál za Spartu 727 zápasů, byl po většinu doby jejím kapitánem. V době jeho vrcholné kariéry vyhrávala Sparta tolik zápasů, že získala dodnes používané přízvisko „železná“. Byl také kapitánem fotbalové reprezentace, za kterou vedl 44 utkání. Účastnil se i dvou olympijských her. Zápasy za Spartu či reprezentaci hrál takřka v každé evropské zemi, v Egyptě, Turecku či Alžíru a v roce 1926 se účastnil se Spartou zájezdu do USA. V Chicagu je osobně přivítal starosta A. Čermák. Se Spartou třikrát slavil mistrovství republiky a jednou výhru v Středoevropském poháru. V roce 1933 odchází ze Sparty do Brna, kde hraje za SK Židenice. 10. 2. 1936 zde svou závodní kariéru končí, sportu se ale věnuje dál – učí fotbalovému umění, přednáší a píše. Propagačně hraje ještě několik let za LTC Praha. Jeho obrovskou pracovitost a sílu ducha dokládá také to, že po ukončení kariéry vystuduje Přírodovědnou fakultu UK. S titulem RNDr. nastoupí na Ministerstvo sociální a zdravotní správy. Po roce 1948 je však jako nekomunista z ministerstva propuštěn a až do důchodu pracuje jako pomocný dělník.

Káďa byl nejen vynikajícím fotbalistou, velké úspěchy si připsal i v hokejové kariéře, kterou začal v době, kdy hrál fotbal za Čafku, a to v dresu tzv. Sportovní Společnosti na Vendelínce. Patnáctkrát nastoupil za hokejovou reprezentaci. Hrál na pěti mistrovstvích Evropy v hokeji a třikrát jeho mužstvo přivezlo domů zlatou medaili. Z OH v Antverpách přivezli naši hokejisté bronz. Vrcholnou hokejovou kariéru musel ukončit po roce 1925, kdy mezinárodní hokejová federace rozhodla, že hokej nesmějí hrát profesionálové, byť z jiných sportů.

Káďa byl jedním z našich nejlepších sportovců s vrcholnými výkony ve dvou sportovních odvětvích, jeho sláva byla svého času taková, že se o něm hrála opereta (s názvem Dnes hraje Káďa).