4 fotek v galerii

Centrální dispečink DPP

Ulice Na Bojišti, dříve zvaná Windberg Gasse nebo Větrník, nese současné jméno od 2. poloviny let 19. století podle bitvy, svedené roku 1179 mezi knížetem Soběslavem II. a jeho synem Bedřichem. Dlouhou dobu zůstala prakticky nezastavěná, ale později zde vyrostly domy, většinou ve stylu pozdního klasicismu a historismu. Nalezneme zde však i brutalistní budovu Centrálního dispečinku Dopravního podniku hl. m. Prahy.

Historie

Na místě současné stavby stálo několik starších objektů z 2. poloviny 19. století, například dva větší pozdně klasicistní domy čp. 1452 a 1453 od stavitele Antona Pitlika, postavené v letech 1865 až 1866, Ty sestávaly z předních třípatrových pavlačových domů, různých dvorových staveb a zadních restauračních pavilonů v "obloukovém" stylu. Tyto několikrát přestavované domy, z nichž čp. 1452 zamýšlel architekt Josef Červenka v letech 1939 až 1941 nahradit dvojicí funkcionalistických staveb o pěti patrech, se opravovaly ještě roku 1969.

První projekt Centrálního dispečinku od týmu Růžičková-Růžička-Špaček, pracujícím v Krajském projektovém ústavu, pochází z roku 1971 a měl být ještě vyšší než definitivní verze. Hmota hlavního objemu by se na západní straně kolmo vytáčela vůči linii ulice Ke Karlovu a na severní straně měl vyrůst komplex nízkých terasovitě uskupených pavilonů. Později došlo k zjednodušení projektu a do roku 1978 se stavba dokončila.

Popis

Budova Centrálního dispečinku DPP, stojící v souvislé uliční řadě, má dvou až šesti patrovou "podnož", různě promodelovanou soustavou ústupků, rámů a drobných kovových arkýřů. Celou stavbu korunuje v 9. patře nerezová nástavba, podobající se mastabě, a fasáda je tvořena tvarovanými plechovými prvky Royal v tmavě hnědé až černé barvě.

Objekt má v podzemí garáže, dispozičně se jedná o kancelářský pětitrakt a nosnou konstrukci nadzemní části tvoří ocelový skelet, ale suterény vynáší monolitický železobeton. Ve veřejně přístupných prostorech se nachází skleněné výtvarné dílo, vytvořené Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou. Schodiště i výtahy se nacházejí u vnitřních komunikačních a hygienických jader.

Jak uvádí významný průvodce Prahou od Emanuela Pocheho budova „výškou i hmotou narušující nejen okolí, ale i celé panorama Prahy", jedná se tedy z památkového hlediska o spornou realizaci. Je pravdou, že ačkoliv v úzké ulici Na Bojišti nepůsobí budova až tak nápadně, z různých pražských vyhlídek na panorama staré Prahy je skutečně nepřehlédnutelná.

Autoři

Architekt Vratislav Růžička (1929–1990) je představen u nedaleké budovy Urologické kliniky v ulici Ke Karlovu čp. 459/6.

Architektka Eva Růžičková (1929–2004) má na Encyklopedii Prahy 2 samostatný medailon.

Současnost

Budovu vlastní Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, a je vedena jako stavba technického vybavení. V přízemí budovy se nachází centrální předprodej jízdenek na Pražskou integrovanou dopravu.

Galerie: