Historické střípky (22): Zimní radovánky na ledě i na parketu

„Matiční kluziště na Král. Vinohradech zřízeno jest opět péčí Ústřední matice školské v Korunní třídě. O pohodlí návštěvníků jest postaráno ohřívárnou, buffetem, oddělenou šatnou
a připínárnou bruslí. Elektrické osvětlení zařídil zdejší závod pana inž. Dudy. Bruslení bylo zahájeno minulé neděle. Z dosavadní hojné návštěvy lze souditi, že se matiční kluziště stane milým dostaveníčkem našich bruslařů.“

Období zimních měsíců si naši předkové na počátku dvacátého století rozhodně dokázali užít. V Národním domě naplno probíhala plesová sezóna, svoje tradiční plesy pořádalo mnoho místních spolků a korporací. Ukázku dobových pozvánek na společenské akce si může čtenář prohlédnout v galerii po tímto textem. Nejen školní mládež mohla najít během zimy zábavu na některém z vinohradských kluzišť, které pokud počasí dovolilo, byly v provozu již od prosince: „S prvními mrazy probudil se také jarý život na našich kluzištích. Mírná zima a příznivá pohoda vábí co den davy statečných bruslařů a bruslařek na lesklou hladinu ledovou k zdravé a milé zábavě, u nás v posledních letech tak vzácné.“ Kromě samotného bruslení nabízela ledová plocha také možnost setkání s přáteli a známými, zkřehlé tělo následně rozproudila nabídka teplého občerstvení, případně poslech pravidelného koncertu. Zakoupením vstupenky nebo permanentky podpořila veřejnost dobrou věc. Výtěžek ze vstupného, které bylo spíše v symbolické výši, putoval na podporu českých menšinových škol v pohraničích okresech nebo též na ošacení chudé školní mládeže: „Mírné vstupné umožňuje i méně majetným, aby holdovati mohli zimnímu a zdravému sportu na ledě. Vstupné ve všední dny 20 hal., při koncertě 40 hal., děti polovic. Studující  i při koncertě (na legitimaci) jen 20 hal. Koncerty každou neděli a svátek. Matiční kluziště zdejší, které jest největší v Praze, netřeba k návštěvě zvláště doporučovati.“ Dodejme, že toto vinohradské kluziště bylo určeno především pro školní mládež a dlouhá léta se nacházelo na volné parcele naproti vinohradskému pivovaru, tedy na území dnešní městské části Praha 10. Ale nyní se již společně vydáme na další vinohradské kluziště!

Nejprve ovšem muselo začít pořádně mrznout: „Líce rudnou a pálí ve studeném vzduchu, jenž chutná jako číše dobré šampaně. Konečně máme u nás ukázku opravdové zimy. Letos dosti pozdě, ale za to má býti zima tím trvalejší“, psaly noviny v prosinci roku 1903. Před Vánoci  toho roku se poprvé otevřelo veřejnosti nové vinohradské kluziště vedle školní budovy Na Smetance: „V nároží třídy Žižkovy [dnes ulice Italská] již se bruslí za návštěvy velice četné. Kluziště to, vším nejmodernějším komfortem opatřené jest náhradou naší společnosti za vzdálený Střelecký ostrov a výtěžkem svým má přispívati humánním účelům.“ Pozemek pro kluziště bezplatně zapůjčila vinohradská městská rada. Pokud můžeme věřit údaji z tehdejšího tisku, měl areál kluziště úctyhodnou výměru 2500 m². K vlastní ledové ploše však bylo nutné připočíst také velkorysé zázemí: „Útulné ohřívárny, velká veranda k připínání bruslí, jakož i oba buffety (pánský a dámský) zařízeny jsou co nejelegantněji, pohodlně a účelně. Pro hudbu zřízen velký pavillon a  pro všední dny přichystán velký orchestrion.“ Důvod vzniku druhého vinohradského kluziště byl prozaický, nedostatečná kapacita původního kluziště u pivovaru: „Kluziště toto bývá v neděle a svátky tak přeplněno, že ani  není volného místa k bruslení a že mnohé obecenstvo, ač toto kluziště v mnohém předčí jiná, chodilo raději brusliti jinam.“

Z mrazivého vzduchu se nyní již přemístíme do útulných sálů vinohradského Národního domu, z bruslí a ledu vzhůru do plesových šatů a na parket!. „S nadějemi jsme uvítali nový rok a ve znamení masopustu podrobíme se jeho vládě. Doba plesů a rozpustilých maškarád je přede dveřmi. Plesové výbory mají plné ruce práce a hledí se navzájem předstihnout efektem a originálností svého aranžmá.“ V průběhu ledna roku 1904 již na plné obrátky probíhaly přípravy na tradiční únorový ples vinohradského Sokola: „Letošní Šibřinky konají se jako každoročně ve všech prostorách Národního domu. Zábavní výbor pracuje ze všech sil, aby účastníky mile překvapil. Upozorňujeme, že vstupenka platí jen pro toho, na jehož jméno zní. Vstupenky jsou pro pány barvy růžové, pro dámy barvy bílé.“ Ve stejné době finišovala s přípravou svého plesu také vinohradská Měšťanská beseda. Tentokrát se mělo tančit ve empírovém stylu: „Zábavní výbor za přispění povolaných odborníků pracuje pilně na konečných přípravách. V empirovém ovzduší parfumů, bílých paruk a vyšívaných fráčků shromáždí se zajisté letos, tak jako v dřívějších létech, besední členstvo k milé zábavě, v počtu nejhojnějším. Každý, tedy i gardedámy, musí míti vstupenku, která zní na jméno účastníka.“

Během zimních měsíců se nezapomínalo ani na dětská představení. Například zábava pro děti pořádaná v lednu 1904 se určitě vydařila: „Dětská zábava v Měšťanské besedě vynikla daleko nad dosavadní velmi hojnou návštěvou a opravdovým výborem hezounkých a důmyslných dětských masek. Velká dvorana Národního domu pestře vlnila se v barvách nejrozmanitějších kostýmů a poskytovala zvláště při tanci velmi pěkné podívání. Slováci a  Slovačky, selky, rytíři a troubadouři, harlekýni a cikánky s tvářinkami nadšením zažehnutými, snoubili se tu v dětském plese s grácií až podivuhodnou. Velký gramofon, zapůjčený firmou bratří Šámalů, stále byl obléhán.“ Na představení nechybělo ani promítání pohyblivých obrázků a samozřejmě velkolepé občerstvení: „Jásot a vyražení způsobil kinematograf pana inž. Kříženeckého, řadou zdařilých svých obrázků. Po programu rozvířil se sálem tanec; mládež batolila se v rythmech polkových, promenovala se, a v pausách pochutnávala si na sladkostech, které obětavé naše dámy jí tu připravily.“ Nakonec se ale ocitneme opět na ledě, ale bez bruslí. Cestou na ples či na divadelní představením si bylo nutné dát pozor na namrzlé chodníky: „V době náledí všeobecné roztrpčení působí, že se chodníky nečistí a pískem nesypají. Případy poranění jsou stále častější. Nejhůře je tomu v okolí Národního domu, kde sníh se neodmítá a chodníky neupravují.“  Vydařenou zimu na ledu, na sněhu či na parketu, ale hlavně ve zdraví, přeje čtenářům autor.

Pozn. red.: O bruslení na Vltavě najdete článek ZDE.