Otakar Husák (Vinohrady)

jako inženýr v oboru chemie. O půl roku později odešel do Ruského císařství a postupně se zde do jara 1914 vypracoval na ředitele soukromé chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí první světové války vstoupil do České družiny, kde se stal velitelem čety. Od února 1916 velel Československému střeleckému pluku, který spolu s dalšími dvěma pluky v roce 1917 vytvořil Čs. střeleckou brigádu. Ta se vyznamenává 2. července 1917 v bitvě u Zborova. Otakar Husák byl však před bitvou u Zborova těžce raněn. Po vyléčení byl velitelem prvního lodního transportu legionářů (červenec 1917) severní cestou z Archangelska do Francie, kde se jako velitel I. praporu 21. střeleckého pluku zúčastnil bitvy u Terronu (18. - 20. 10. 1918). V prosinci 1918 se spolu s T. G. Masarykem vrátil do vlasti, kde působil jako přednosta vojenské kanceláře prezidenta republiky v letech 1919 - 1920.

Dne 15. září 1920 byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany v tzv. první vládě Jana Černého. Po demisi vlády 26. září 1921 odešel na vlastní žádost do zálohy a stal se prvním ředitelem státní továrny na výbušniny Explosia v Semtíně, kterou úspěšně řídil až do okupace roku 1939.

V březnu 1939 byl Otakar Husák zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald, kromě 18 měsíců v letech 1940–1941, kdy jej na žádost Gestapa převezli do věznice na Pankrác. Následky trýznivých výslechů v Petschkově paláci si generál Husák nesl do konce života.

Po skončení II. světové války byl v červnu 1945 jmenován ředitelem Synthesie Semtín, kterým byl do své penze v březnu 1948.  O rok později byl znovu zatčen a vězněn do roku 1956 na Pankráci a na Mírově. Rozhodnutím ministra národní obrany byl zbaven hodnosti generála v záloze, a byl mu odebrán důchod. Po propuštění z vězení proto musel i přes vysoký věk pracovat, aby na penzi získal nárok. Do důchodu odešel teprve v 75 letech v roce 1960. Zemřel v Praze 12. června 1964. V roce 1968 byl rehabilitován. Teprve po roce 1989 ale mohl být in memoriam vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy (1992). Dalšího vyznamenání se mu dostalo v roce 2009, kdy in memoriam obdržel Kříž obrany státu ministra obrany ČR.

Otakar Husák žil na Vinohradech, v domě U Havlíčkových sadů 422/1, kde je od roku 2021 umístěna pamětní deska.