Libuše Přibová

Mladší ze dvou sester Libuše Přibová, rozená Svobodová, se narodila 15. dubna 1925. Její rodina žila v Hostomicích pod Brdy a těšila se zde velké úctě. Otec byl starostou hořovického cechu řezníků, starostou místního Sokola a také městským radním. Matka pracovala v obchodě. Po měšťance studovala tříletou odbornou školu pro ženská povolání v Praze, poté při zaměstnání ještě obchodní akademii. Čtyři léta, do roku 1938, jezdila do pohraničí, kde se učila německy. V polovině roku 1943 nastoupila na Hybernské (dnes Masarykovo) nádraží jako dělnice I. třídy - zapisovatelka vlaků. Většinu následujícího roku promarodila s komplikovanou zlomeninou nohy, poté na nádraží pracovala ještě několik let. Za války byla svědkem transportů do koncentračních táborů. Když později při prověrkách vyjádřila nesouhlas s „Vítězným únorem", musela od dráhy odejít a přešla do účtárny Národního pozemkového fondu.

Než šla do důchodu, byla zaměstnána ještě v Koncertním jednatelství a v Českém fondu výtvarných umění. Po roce 1989 si přivydělávala ubytováváním německy mluvících turistů. Byla členkou doplňovacího sboru Českého rozhlasu, hrála na housle a klavír. Celý život zůstala věrnou sokolkou. Vdaná byla dvakrát, má jednoho syna.