Vlastimil Brodský (Vinohrady)

Otec Vlastimila Brodského pocházel ze Žižkova. V Ostravě se seznámil s velmi půvabnou blondýnkou, dcerou ředitele sklárny. Tatínek byl chudý příručí, takže mu stálo za to se o ruku dívky ucházet velice vehementně, což bylo, jak byl Vlastimil Brodský přesvědčen, motivováno i velkou láskou. Po svatbě bydleli v Ostravě, kde se narodil i Vlastimil Brodský. Poté nějaký čas bydleli na Valašsku, a když mu bylo čtrnáct, přestěhovala se rodina do Prahy. Vlastimil Brodský se dostal v roce 1939 k divadlu a v roce 1948 po dvou předcházejících angažmá zakotvil na celý herecký život až do roku 1990 v  Divadle na Vinohradech. Na léta působení v tomto divadle vzpomínal: „Za mé éry bylo toto divadlo proslulé obrovsky krásnými lidským i vztahy, nádhernou přátelskou atmosférou, která dovedla překlenout a tolerovat i některé velice odlišné názory. Divadlo mělo svůj neopakovatelný půvab v té obrovské pohodě a legraci, v ohromném každodenním boji, kdo koho vtipněji urazí a poníží, aniž by se ovšem dopustil rány pod pás. Bylo to nádherné a veselé. Pro mě to bylo i velmi náročné a krásné zároveň, protože jsem v té době hrál jednu hlavní roli za druhou. Dokonce jsem jeden čas na Vinohradech vedle svého divadla i bydlel, v  Římské ulici čp. 84/10.“

Vladimír Brodský exceloval ovšem nejen na divadelních prknech, ale i v rozhlasovém studiu. Jeho skřítek Hajaja provázel děti každý den s pohádkami na dobrou noc. Ve filmu se začal objevovat již od roku 1946 a za své role obdržel dlouhou řadu filmových cen. Tou poslední byl Český lev v roce 2002 za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto.

Vlastimil Brodský byl dvakrát ženat. Z jeho prvního manželství s tanečnicí Bíbou Křepelkovou se narodil syn Marek Brodský a z rozvedeného druhého manželství s herečkou Janou Brejchovou dcera Tereza Brodská, rovněž známá herečka.

Laskavý návštěvník tohoto hesla mi snad promine malou soukromou vzpomínku. S panem Brodským jsme se znali, bydlel jen pár kroků od nás. Občas jsem mu pomohl s Hugem, což byl hrubosrstý jezevčík, když pan Brodský s ním nemohl na procházku. Někdy jsem byl i u něj na návštěvě v Jičínské ulici a obdivoval sbírku jeho stařičkých telefonů. Občas jsme si i psali. Měl zvláštní rukopis, který si dovoluji sem přičinit z konce jednoho milého, leč soukromého, dopisu i s Mistrovým podpisem. Měl jsem jej moc rád. Autor.