Zdravotnické muzeum NLK, Sokolská 1791/54

V roce 1931 byl v Praze v Sokolské ulici otevřen Lékařský dům, jenž se stal sídlem českých lékařských organizací i lékařské knihovny. Řídícím orgánem byl Sbor Lékařského domu, na jehož výroční schůzi dne 13. února 1934 přišel předseda, významný dermatovernerolog prof.  František Šamberger, s výzvou ke zřízení lékařského muzea, které by shromáždilo a zachovalo památky českého, v národním či jazykovém smyslu, lékařského stavu. Bylo zřízeno kuratorium, muzejním správcem se stal Viktor Palivec, vedoucí knihovny Lékařského domu. Od ustavení Lékařského muzea se na základě opakované výzvy v tisku začaly shromažďovat sbírkové předměty, archiválie a knihy z darů lékařů. Muzeum mělo být zprvu zejména památníkem českého lékařstva, nicméně zakladatelé si záhy uvědomili, že musí být muzeem medicíny, především té české. V roce 1938 vznikla Společnost Lékařského musea s cílem získat pro něj finanční prostředky.

Válečné období 1939 – 1945 bylo poznamenáno opakovaným stěhováním muzea, v rámci Lékařského domu i mimo něj. Sbírky se nicméně stále rozrůstaly. V letech 1945 – 1948 bylo Lékařské muzeum střídavě ve správě ministerstva zdravotnictví a Ústřední lékařské knihovny. Ústřední jednota čs. lékařů, hlavní opora muzea, po roce 1948 zanikla a její nástupnické organizace, odbory a Čs. lékařská společnost J. E. Purkyně, nikdy neprojevily o Lékařské muzeum zájem. V následujících desetiletích proto pouze živořilo a jeho sbírky trpěly častým stěhováním na nové působiště.

100. výročí Spolku českých lékařů v roce 1962 bylo příležitostí i pro Lékařské muzeum: pro tehdejší zdravotnické špičky se náhle stalo zajímavým. Muzeum bylo rychle přejmenováno na Čs. zdravotnické muzeum a zapojeno do oslav. Dostalo místnosti ve zrušené lékárně ve staropražské Pařížské ul. a na Malém náměstí a malostranský zrušený kostel u nemocnice Pod Petřínem. V roce 1965 muzeum o svá útočiště přišlo, bylo svázáno do balíků a uloženo ve sklepě Psychiatrického ústavu v Bohnicích, do skladiště ve  Škrétově ulici, do Lékařského domu i jinam. Panovaly oprávněné obavy z poškození či ztráty exponátů a dokumentů. Z kurátorů muzea zůstala jediná pracovnice.

Koncem 60. let iniciovala skupina lékařů kolem muzea ještě pokus o zřízení Českého muzea péče o člověka, ale opět bezvýsledně. Prostor muzeum získalo v bývalém bytě profesora Karla Hübschmanna ve Vodičkově ulici, po restituci v roce 1992 se však muselo vystěhovat a táž situace se opakovala o dva roky později. Správci sbírek se dále snažili muzeum vybudovat. Naděje jim svitla v roce 1993, kdy byl zřízen poradní sbor muzea a magistrát hl. m. Prahy měl muzeu poskytnout budovu v Senovážné ulici. Tento pokus nakonec ztroskotal na nejasných sporech o majetek bývalého SSM. Bez výsledku skončila i jednání s vedením 1. LF UK o možnosti využití Faustova domu.

V roce 1997 nalezlo Zdravotnické muzeum nový domov v prostorách Národní lékařské knihovny, v nádvorním domku domu  Sokolská 54, přímo proti Lékařskému domu. V roce 2001 se muzeum ještě znovu vystěhovalo s ohledem na rozsáhlou rekonstrukci sousedícího  hotelu Kriváň a jeho sbírky byly uloženy na několika místech. V únoru 2004 se však do svého nově zrekonstruovaného domku vrátilo. Muzeum získalo nejen větší prostory, ale i lepší podmínky pro správné uložení a zpracování sbírek i pro práci badatelů. Zájemcům dnes nabízí i možnost prohlídky nebo menší exkurze.

Muzeum spolupracuje s řadou pražských a mimopražských muzeí, na jejichž půdě své sbírky prezentuje. Za posledních deset let se podílelo na desítkách výstav. Veřejnost může na stejné adrese navštívit i Národní lékařskou knihovnu, které vznikla v r. 1961 a Zdravotnické muzeum je její součástí.