Rozhlasový Big Band Gustava Broma (Vinohrady)

Orchestr Gustava Broma založil v roce 1940 zpěvák a dirigent Gustav Frkal (1921–1995):

 „Začínali jsme jako študáci, což bylo tehdy ve třicátých letech dosti obvyklé. V kinech se hrály americké hudební velkofilmy s novou muzikou, které se tenkrát říkalo jazz, a my jsme ji chtěli nejenom poslouchat, ale taky hrát. Tak jsme dali dohromady kapelu ze všeho, co bylo zrovna k dispozici. Ideální obsazení by bylo tak 3 saxofony, trubka a rytmika, ale občas se hrálo i na harmoniky a na housle. Saxofon byl totiž tenkrát nástroj skoro nedostupný – vlastně jsme si ho napřed vždycky půjčovali a učili se na něj hrát. Jak to vypadalo, to si asi dovedete představit. Díky pochopení některých kantorů jsme mohli zkoušet přímo ve škole v tělocvičně – to bylo na reálce v Antonínské ulici v Brně, kde jsem také v roce 1940 maturoval.“

Vzrůstající počet členů spolu s příznivými ohlasy publika předznamenaly spolupráci orchestru s Československým rozhlasem v Brně a Bratislavě, přičemž původní eklekticismus poznamenal vývoj moderního jazzu ve stylových proměnách be-bopu, cool jazzu a zejména west cost jazzu. Úspěch na zahraničních festivalech a následující spolupráce s takovými osobnostmi jako trumpetista Maynard Ferguson (1928–2006) či dirigent Ray Conniff (1916–2002) vyvrcholily v roce 1974 zařazením orchestru mezi deset nejlepších dle ankety časopisu Down Beat.

Taneční orchestr Československého rozhlasu byl založen v roce 1960 na základě pověření klarinetisty, saxofonisty, dirigenta a skladatele Karla Krautgartnera (1922–1982) jeho řízením:

„Na orchestr se musí „šít“ to, co orchestr umí a zvládne a co odpovídá jeho srdci. Myslím, že pro nás jako velký orchestr je jen jedna cesta: moderní swing. Je nám občas vytýkána dramaturgická nebo stylová nejednotnost – ale to je docela přirozený úděl studiového rozhlasového tělesa, které musí umět zvládnout všechno, co je třeba. Děláme tedy i skladby experimentálního charakteru, ale já v nich nevidím stěžejní linii, i když se někdy může zdát převažující. A mám-li jmenovat své vlastní oblíbence, tedy: Duke Ellington a Count Basie. Mohu ocenit hudbu nejrůznějších stylů a druhů, ale srdce jazzového muzikanta zůstane vždy jen v jedné oblasti, v které vyrostl, v které nejvíc dosáhl a která se mu také nejlíp hraje. A v té hudbě musí také vydržet.“

Repertoár orchestrálních skladeb s ideou pronikání jazzových prvků do běžné populární hudby ovlivnil rozpor mezi potřebami rozhlasu a orchestru, jehož řešení vyústilo v roce 1963 rozdvojením a založením specializovaného Jazzového orchestru Československého rozhlasu. Současné jmenování dirigentů Josefa Vobruby (1932–1982) a Kamila Hály (1931–2014) garantovalo paralelní kontinuitu orchestrů podílejících se v šedesátých a sedmdesátých letech na oblíbených projektech typu Vysílá studio A (1964–1966) či Nová syntéza (1971–1974).

Předčasné úmrtí Josefa Vobruby dne 13. srpna 1982 vyvolalo personální změny v podobě fluktuace dirigentů Vladimíra Popelky (1932), Felixe Slováčka (1943) a Václava Kozla (1940) v rámci již jednotného Big Bandu Radio Praha, od roku 2001 pak Big Bandu Českého rozhlasu. Podpis smlouvy dne 24. září 2012 dále stvrdil statut Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma rezidenčním tělesem Českého rozhlasu po boku se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů.

Pod taktovkou dirigenta Vladimíra Valoviče (1945) reprezentuje tento velký tuzemský orchestr vysílání hudebních programů spojené (nejen) s jeho koncertní činností, která přesahuje účast na mezinárodních festivalech (Jazz Fest Brno, Rock for People, United Islands of Prague), zahajovacích (Prix Bohemia Radio) či výročních koncertech (Muzikál expres).

Stranou nezůstává ani participace na albu I Killed This Song At Karaoke Last Night (2021), nominující v 1. kole zpěváka Dana Bártu (1969) na cenu Anděl v kategorii Sólový interpret, stejně jako předchozí spolupráce s Vladimírem Kerndlem (1945), Peterem Lipou (1943), Kevinem Mahoganym (1958–2017), Robertou Gambarini (1964) a dalšími.

Aktuálně je značka Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma spjata s adresou Vinohradská 12.

„V orchestru Gustava Broma jsem začal působit počátkem devadesátých let, ještě pod vedením pana Broma. Vždy jsem se těšil na koncerty i nahrávání, protože v tomto orchestru působila a dodnes působí špička československého jazzu…“ (Juraj Bartoš)

„Já se k té práci rád přifařil. S big bandem si našinec běžně nezahraje. Navíc mě překvapilo, kolik je tam mladých hráčů, kteří už mají dobré jméno. A v kombinaci s protřelými muzikanty? Žádné rozpaky. V tom to je. To je přece osvobozující…“ (Dan Bárta)