Historické střípky (33): Vinohradské Vánoce za Velké války

„Štědrý večer ve vojenských nemocnicích vinohradských vystrojen bude k radosti a potěše raněných a nemocných vojínů vinohradskými odbory Červeného kříže ve čtvrtek, 24. prosince. V každé nemocnici  zazáří z večera  toho dne veliký, bohatě vypravený vánoční strom, pod nímž složeny budou veškeré dary vojínům ke dni tomu šlechetnými lidomily zaslané.“

O čem jiném psát v prosinci než o Vánocích? Ovšem ne vždy byly vánoční svátky časem radosti, hojnosti a rodinného štěstí. Tentokrát se společně podíváme, jak vánoční svátky prožívali naši předkové v letech první světové války. Text pak doplňují dobové vánoční pohlednice, symbolicky za každý rok války jedna. Během léta 1914 se definitivně rozplynuly naděje, že válka rychle skončí a mobilizovaní vojáci budou „do švestek“ doma. Mnohé vinohradské rodiny prožívaly první válečné Vánoce bez svých manželů, otců a synů. Ve stejné době Vinohrady počítaly své první padlé, raněné a nezvěstné. Noviny ovšem v duchu válečné propagandy v prosinci 1914 psaly, že se vlastně toho oproti předchozím rokům v běžném životě zase tolik nezměnilo: „Vánoce jsou přede dveřmi, a tu vlastně teprve jest viděti, jaký veliký význam a dosah pro Prahu a její obyvatelstvo má ta šťastná okolnost, že Praha byla ušetřena bezprostředního styku s válkou. Trh předvánoční je v plném proudu a nebylo dosud slyšeti, že by ceny vánočních artiklů – až na potraviny – byly nějak zvýšeny oproti loňsku. Ryby budou letos asi podraženy, ač není k tomu žádného důvodu.“ Právě potraviny všeho druhu byly v  době války velmi vhodným vánočním dárkem: „Naše hospodyňky kupují letos méně, než za poměrů normálních, leč kupují přece, vědouce, že viktuálie [potraviny] jsou dnes nejcennějším objektem, ba i vhodným vánočním darem.“

Obyvatelé Královských Vinohradů nebyli válečným výjevům zcela ušetřeni. Prakticky každý den byli Vinohradští svědkem transportu raněných vojáků z nádraží císaře Františka Josefa do některého z vinohradských lazaretů, které se nacházely v místních školách. Pro raněné vojáky byla Červeným křížem a místními dobrodinci  na Štědrý den pořádána nadílka, jejímž popisem náš text začíná. A jaké dary mohli ranění vojáci nalézt pod vánočním stromkem? Červený kříž doporučoval dobrodincům pro vojáky pořídit následující komodity: „Prádlo a části oděvní, pečivo, uzeniny, káva, čaj, čokoláda, cukroví, zavařeniny, pivo, víno, likéry, koňak, papír, papíry, pohlednice, zápisníky, psací potřeby, tobolky, taštičky s cigaretami, doutníky všeho druhu, tabák kuřlavý, dýmky, sirky, zapalovače, nože, hole.“ Vinohradští nezapomínali o Vánocích ani na místní chudé: „Paní Emilie Jockelová, továrníka, vystrojila vlastní vánoční nadílku 20 nemajetným rodinám domácím, obsahující prádlo, obuv, látky na šatstvo, potraviny, hračky atd. Dárky tyto rozdány minulé neděle v závodních místnostech, k tomu účelu zvlášť vyzdobených. Paní Jockelová je štědrou dobrodinkou i našich chorých vojínů, jimž denně, zvláště do lazaretů vinohradských, posílá potraviny, prádlo, šatstvo a cigarety.“

Také o Vánocích roku 1915 zůstalo mnoho míst u štědrovečerního stolu prázdných: „Opět se blíží Vánoce, které naši bojovníci stráví ve slavném boji za vlast daleko od svého domova. V den jež náleží rodině, musí jim býti bolestným pocit rozluky, palčivou touha po příbuzných.“ Mnohé rodiny se svým mužům snažily alespoň před svátky zaslat balíček s potravinami, stejně tak zasílali na Vinohrady balíky s potravinami svým příbuzným a známým lidé z venkova: „Následkem nebývalého vzrůstu zásilek pošty povozné z venku, zejména potravin všeho druhu, vzrostl počet balíčků denně na Král. Vinohrady docházející, měrou netušenou. Aby zásilky tyto, podléhajíce ponejvíce zkáze, byly zavčas adresátům doručeny, zavedena byla u zdejšího hlavního poštovního úřadu noční služba, která se znamenitě osvědčila.“ Zdražovalo se vše, včetně vánočních stromků. Přes značnou cenu si tento tradiční symbol Vánoc většina vinohradských rodin ani během války nedokázala odepřít: „Shon po vánočních stromcích byl hned v prvých dnech trhu tak značný, že stromky v několika dnech téměř rozebrány. Někteří prodavači využili situace a prodávali smrčky za skutečně přehnané ceny.“ Alternativou  či doplňkem k vánočnímu stromku mohla být idylka, větvička ve váze: „Správa městských sadů upozorňuje, že právě v nynější době nesvědomití lidé donášejí na trh olámané větve třešní, višní a jiných stromů ovocných za účelem prodeje. Netřeba vykládati, jakých škod na ovoci způsobí nepatrná radost, viděti rozkvetlou větev třešňovou o Vánocích.“

V prosinci 1916 proběhly ve vinohradských chrámech slavnostní bohoslužby u příležitosti nástupu nového panovníka, císaře Karla I., na trůn: „V neděli konány byly v obou zdejších svatyních ,  jak u sv. Ludmily, tak u sv. Aloise slavné bohoslužby na oslavu nastoupení na trůn Jeho Veličenstva císaře a krále Karla I. bohoslužby tyto, jichž se zúčastnily jednotlivé úřady a spolky svými deputacemi, jakož i množství věřících, ukončeny byly císařskou hymnou. Téhož dne předčítali duchovní na kazatelnách císařský manifest, jehož slovům o míru naslouchalo obecenstvo s utajeným dechem.“ Mír ovšem i  nadále zůstal jen zbožným přáním. Na jeho příchod si museli naši předkové počkat skoro další dva roky. Do té doby bylo možné hledat útěchu  a duchovní podporu právě v kostelích, kde bylo možné se potěšit alespoň poslechem koled: „Koledy o Božím hodě vánočním a na sv. Štěpána se tolik líbily, že na sv. Silvestra v neděli, na Nový rok a na Tři krále budou zpívány ve farní kapli sv. Aloise při jesličkové pobožnosti, při níž školní dítky přednášeti budou rozličné básně na oslavu Jesulátka.“

O rok později, v zimě 1917, pociťovaly Královské Vinohrady, stejně jako celá pražská aglomerace, kromě dalších komodit, také nedostatek uhlí. O to naléhavěji zněla novinová výzva na pomoc potřebným: „Nikdo nezapomeň v době vánoční na hladem a zimou trpící ženy, děti a staruchy! Každý pošli sebemenší dar (peníze, potraviny ,  obnošené šatstvo, prádlo) Českému srdci, spolek tento si bere za úkol pečovati o tyto trpící.“ Naštěstí ale každá válka někdy skončí. V roce 1918 tak Královské Vinohrady konečně prožívaly první poválečné Vánoce. Několik dní před vánočními svátky slavnostně vyzdobená Praha očekávala příjezd prezidenta Masaryka: „Výzdoba Král. Vinohradů, pořízená na počest českých legionářů, patří k nejpůvabnějším v celé Velké Praze. Jmenovitě náměstí Purkyňovo jest pěkně vydekorováno. Na čtvrtek k příjezdu prezidenta Masaryka chystá se zvláštní ještě doplněk výzdoby. Nebude u nás jistě okna, v němž by se vesele netřepotal aspoň jediný praporek, byť jen papírový.“ Naše vánoční rozjímání skončíme přáním, které bylo adresováno slečně Božence Sklenářové: „Šťastný a veselý Vánoce přejeme Ti vespolek. Nazdar ať žije svoboda! Nazdar tetičko moje zlatá. Posílám ti pusu Fanynka Sklenářová.“