Přispívá na místní chudé, cedule. Zdroj: archiv M.Frankla

Historické střípky (2): Vinohradští chudí (Vinohrady)

Další ze série článků z minulých časů Prahy 2, které Vás přenesou o mnoho let zpět. Do míst a životů lidí, o nichž jste možná již slyšeli, možná dosud nikoliv. Tentokráte na téma, jak obec pečovala o svoji chudinu - sociální politika, řekli bychom dnes. Přejeme příjemné počtení a skládání zajímavých střípků z naší historie.    

Sdílet

Vypouklá plechová cedulka kruhového tvaru s tlačeným nápisem po obvodu. Uprostřed znak města Královské Vinohrady. V dolní části pozornému oku neujde drobné označení výrobce a umístění jeho dílny v sedmém pražském obvodu - Holešovicích. Je docela možné, že některý ze čtenářů má tuto drobnou památku po svých předcích uloženou doma někde na dně šuplíku…

Býti chudý, tedy nejen duchem, není snadné asi v žádné době. Ovšem dost také záleží na místě, kde žijete. Královské Vinohrady byly před první světovou válkou jedním z největších měst v Čechách. V této době tu již existoval celkem propracovaný systém sociální péče: „Řádná, duchu doby odpovídající organisace místního chudinství, nehledící pouze na příslušníky obecní, byla u nás donedávna, vyjma města Prahy, téměř neznáma. Jako v mnoho jiném i v tomto nás předešla mnohá německá města v severních Čechách. Z českých měst jedním z prvých, které se tímto úkolem zabývaly, byly Královské Vinohrady.“ Chudým a potřebným na Vinohradech pomáhala nejen samotná obec, ale i různé dobročinné spolky a štědří jednotlivci. „Město Královské Vinohrady nemajíc mnoho chudých příslušníků, věnuje nicméně pilnou péči chudině, která ve velikých městech vždy četně se vyskytuje.“ Již v roce 1900 zřídila obec k tomuto účelu pokladnu pro místní chudé: „K tomu cíli, aby zamezovala žebrotu a vyhovovala oprávněným žádostem za podporu bez rozdílu domovské příslušnosti.“

Od roku 1906 všechnu administrativu spojenou s chudinstvím vykonával nový úřad, Chudinská rada: „Rada vede správu všeho jmění k účelům chudinským svěřeného, tedy fondu chudinského a fondu pokladny pro místní chudé.“ Do chudinského fondu patřily kromě základních příjmů také různé poplatky vybrané obecní správou: „za povolení k odbývání hudeb, za povolení otevření místností hostinských přes policejní hodinu, z příspěvků z  her divadelních, z poplatků za udělení práva měšťanského, udělení koncesse a podobně.“ Spíše symbolickým příjmem byl výnos ze vstupného na rozhlednu na vodárenské věži. Do fondu pokladny pro místní chudé naopak přispívali jednotliví dobrodinci, kteří byli zároveň členy tohoto fondu. Právě oni se mohli pyšnit cedulkou, kterou si můžeme prohlédnout na začátku našeho textu. Příspěvek mohl být 3, 5 nebo 20 korun. Vítány ovšem byly i mimořádné finanční dary v jakékoliv výši. Z tohoto  fondu byl například vydržován městský chudobinec, hrazeny léky a ošetření  a především vypláceny stálé podpory chudým příslušníkům obce, tedy osobám, které na Královských Vinohradech měly domovské právo. Tuto podmínku splňovala také nešťastná slečna Viktorie Fiedlerová, jejíž nelehká životní situace je popsána v níže připojeném  dopisu. Obec se o své chudé příslušníky starala i po smrti: „O důstojné pohřbení chudých pečuje obec svým vlastním ústavem pohřebním.“

Vinohradská obec se musela nějakým způsobem postarat také o ty, kteří ve městě neměli domovskou příslušnost: „Léky poskytují se místním chudým bezplatně, chudým přespolním na účet příslušné obce.“ Tuláci a žebráci byli naopak z města jako tzv. hnanci vykazováni. Za doprovodu četníka byli postrkem vraceni zpět do svých domovských obcí: „Vinohradská obec vypravuje ročně 200 až 300 hnanců a cestou dobročinnou 80 osob.“  Doplňme, že tento údaj se vztahuje k  roku 1895.

Velká pozornost byla věnována podpoře dětí a školáků z chudých rodin: „Jedním z nejvděčnějších ovšem i nejobtížnějších objektů veřejné péče sociální jest řádná ochrana a podpora mládeže. Obec Královské Vinohrady plní tuto povinnost svoji buď sama nebo ve spojení s příslušnými spolky již odedávna.“  Pro nejmenší byly určeny městské jesle, do kterých bylo možné odložit děti od šesti neděl až do 3 let věku: „Přijímají se děti rodičů, jimž by opatrování dětí přes den zabraňovalo jíti po výdělku. Domovská příslušnost nerozhoduje.“ Chudé děti ve věku 3 až 14 let pak mohly denně navštěvovat pět útulků zřízených při mateřských a obecných školách, „kde se jim dostane chleba a chudým i oběda. Roku minulého 1911, rozdalo se 68.640 obědů a 13.000 krajíců chleba.“

A na závěr několik moudrých vět, které mají váhu i dnes: „Ovoce takovéto práce uznává se zpravidla až po delší době. Možná, že tu a tam ještě mnohého se nedostává, avšak není pochyby, že se i toho dočkáme brzy, poněvadž občané vinohradští nikdy se neuzavírali moderním proudům a pokroku. Ovšem i občanstvo, které se rádo jen dívá, musí projeviti více zájmu a přiložiti ruku k dílu.“

Galerie: 
Radnice Král. Vinohrad, okolo 1900. Zdroj: archiv M. Frankla
Úřední vysvědčení chudoby, 1905. Zdroj: archiv M. Frankla
Potvrzení o chudobě, 1908-1911. Zdroj: archiv M. Frankla
Katastrální územíAdresa
Česká republika
50° 4' 28.5996" N, 14° 25' 57.9648" E
Odkazy a literatura:
Samostatnost II. (XVI.), 1912, 11. 2., příloha č. 6 Královské Vinohrady, s. 5.
Janeček, Julius, Město Královské Vinohrady, Král. Vinohrady 1895, s. 97-98.
Pavlík, František (ed.), Památní města Královských Vinohradů, Praha 1929, s. 76-81.
Datum poslední aktualizace: 27.5.2021 12:44
Datum vytvoření: 17.5.2021 22:03