kino Vyšehrad (Nové Město)

Kino Bio Central se nacházelo pod Vyšehradem v Trojické ulici č. p. 1907/10. Původní divadelní sál s modlitebnou stavebního družstva Církve československé byl adaptován pro biograf a modlitebna na taneční sál. Licenci k provozování biografu vlastnil spolek „Český slepecký tisk“ založený již v roce 1915. Vedení kina se ujal Josef Pazderka. První představení se konalo 18. ledna 1929 a byl promítnut americký snímek Falešný milionář. Plocha projekčního plátna byla 6 x 4 ,5 metru, kino mělo celkem 550 míst k sezení včetně míst na balkoně, kde bylo 5 stoupajících řad s 90 místy. Lože byly umístěny po čtveřicích na bočních ramenech balkonu. Dvou etážový sál s čelním balkonem se zkrácenými rameny měl rozměry 10x19 metrů.  

Již v roce 1932 se však kino Bio Central jistě přejmenovalo na Bio Vyšehrad a vedl jej podnikatel Stanislav Dražný, později za druhé světové války pan Engelbert Zlesák. Po znárodnění kinematografie v roce 1945 kino převzal Československý státní film. Mezi lety 1971-1990 kino patřilo pod Filmový podnik hl. m. Prahy.

V roce 1953 proběhla rekonstrukce kina a promítací kabiny. Kino se v polovině osmdesátých let 20. století dostalo do havarijního stavu kvůli zanedbané údržbě, zavřelo se a dlouhodobě rekonstruovalo. Po sametové revoluci na začátku devadesátých let dostalo havarijní výměr, v rekonstruovaných prostorech vznikl billiard klub, později hudební klub a koktejlový bar, který provozuje společnost zajišťující i cateringové a zábavní služby (2020).

Český klub kinoamatérů
Na stejné adrese sídlil také Český klub kinoamatérů, nejstarší a nejznámější amatérský filmový spolek. ČKK byl založen v roce 1935 skupinou pražských kinoamatérů, kteří se odtrhli od dříve založeného firemního filmového Pathé klubu sídlícího na Smíchově. Po dvou letech hledání klubových místností byly nalezeny a hlavně najaty místnosti v Praze 2, v ulici Trojická 10.
Zde v těchto místnostech přežil ČKK první republiku, druhou světovou válku, dokonce i celý socialismus. Bohužel - se sametovou revolucí přišly problémy. Za první republiky to měl klub zřejmě lehké. Nebyla televize, film a kino byl velký tahák. Členové tak ve své režii natočili filmy a klub uspořádal veřejný večer. Návštěvnost byla vysoká, mnohé projekce se musely i několikrát opakovat. Klub vybral vstupné a měl na nájem i na technické vybavení klubu. Navíc - členové klubu byli většinou lidé movití. Vchod do domu v ulici Trojická byl označen nápisem Kino Vyšehrad, které bylo ve sklepních prostorách v provozu. Bylo nutné projít kolem pokladny kina a schodištěm domu do budovy ve dvoře, původně postavené jako modlitebna. Po projekcích probíhaly vždy rozbory filmů a vzájemná doporučení filmového postupu, pořádaly se tu  "Klubové vánoce", docházely sem legendy oboru známé i v zahraničí.