František Müller

Za velkou statečnost, prokázanou během II. světové války, byl oceněn nejvyšším francouzským řádem – stupněm Rytíř Řádu čestné legie.

Koncem dubna 1939 přešel ilegálně se svým kamarádem Láďou Zadrobílkem přes Ostravu do Polska. Pomohl jim vysloužilý vlakvedoucí, který dodal železničářské uniformy, a tak se dostali nejprve do Bohumína jako brzdaři nákladního vlaku. Ihned je však zadržela polská nádražní policie. Po různých úředních ceremoniích se dočkali i „biletu do Krakova“ a odtud se po nějaké době dostali polským parníkem do Boulogne. Po rozdělení na příslušníky pozemních vojsk a letectva směřovali letci do Paříže, kde byli zaregistrováni. Procházeli různými zdravotnickými a psychotechnickými testy a pak Františka čekala Marseille a v ní cizinecká legie. Dne 1. října 1939 přišel ke stíhací Groupe de chasse 1/5. Les Cigognes, jak zněl její bojový název. Proslula již v první světové válce, kdy ji velel slavný francouzský stíhač Guynemer a byla nazvána peruť elitním sborem francouzských letců. Na její slavnou tradici navazovali a úspěšně ji rozvíjeli naši letci. Létalo se v té době na Curtissech H-75.

Po vyhlášení války Francii odletěl s perutí do Tunisu a zúčastnil se všech bojů o Francii. A zde nastala pro Františka Müllera válečná anabáze. Němečtí nacisté a italští fašisté nebyli jediným nepřítelem, s nímž se český letec v prvních měsících války setkal. Jeho osudový protivník byl skrytý, neviditelný, zákeřný a jeho bojovou základnou byla zřejmě bažina kolem letiště El Ouini – moskyti. Dostal chronickou tropickou malárii a to její nejhorší druh. Této nemoci se už nikdy nezbavil. Říkal jí "africký suvenýr". Koncem roku 1943 byl odeslán do Anglie, kde létal v Anglické squadroně až do konce války.

František Müller  je držitelem čestného uznání starosty Prahy 2 Michala Basche (uděleno 3. 5. 2006). Zemřel několik měsíců poté.