Akcízy a mýtné (Nové Město)
Pojďme na výlet do historie k přelomu 19. a 20. století, kdy se v Praze sice neplatilo za parkování nebo za užívání dálnic za městem, ale zato se vybíraly daně na tzv. potravní čáře na hranicích Prahy, mýto za užívání mostů přes Vltavu nebo dlažebné. Každá doba prostě přináší svoje poplatky. Připomeňme si několik míst v Praze 2, spojených s tématy, pro která museli sahat do kapes tehdejší Pražané i návštěvníci stověžaté matičky.
Představte si, že byste platili jakési clo za svačinu, kterou si nesete nebo vezete tramvají třeba z Vinohrad na Karlovo náměstí. I takové věci se v minulosti děly. Dnes často nadáváme na různé poplatky a daně, které musíme platit a říkáme si, jak to měli naši předci jednodušší. Neměli žádné DPH, nemuseli řešit placení parkovného v pražských ulicích, nikdo po nich nechtěl peníze za používání dálnic nebo silnic. Na druhou stranu ale museli naši dědové a naše babičky platit za používání mostů, za vjezd do města a taky proclít přivážené potraviny a nejen ty.
Že se platilo za používání mostů, asi nikoho nepřekvapí. Ale ono se platilo i za opotřebování městské dlažby. Při vjezdu do Prahy ale taky třeba do Liberce musel řidič auta či motocyklu nebo povozník či jen honák zvěře zaplatit takzvané dlažebné. To směla vybírat města, která měla dlážděné ulice. Z německého označení dlažebného Pflastermaut je hovorový výraz flastr pro pokutu. Pokud totiž někdo vjel do města bez zaplacení a chytil ho v ulicích strážník, musel flastr doplatit.
Dalším poplatkem byl akcíz. To je cizí výraz pro potravní daň na čáře. Ta fungovala jako určité clo za potraviny dovážené nebo donášené do Prahy. Akcíz byl zaveden ve velkých městech celého Rakouska roku 1829 a s jeho vybíráním se u nás skončilo až za nacistické okupace v roce 1942.
Zastávka 1 - Akcíz na I.P. Pavlova
Akcíz neboli potravní daň na čáře byl poplatek, který se platil při dovozu potravin do některých velkých měst. A ačkoliv má v názvu potravní, vztahovala se třeba i na svíčky. To vedlo často k hádkám s občany, kteří se zlobili, že mají platit potravní daň z věci, která se nedá sníst.
Do vzniku Velké Prahy v roce 1922 se akcíz platil právě tady na vjezdu do města ze sousedních Královských Vinohrad, které byly samostatné. Připomeňme, že kdysi v místech dnešního náměstí I. P. Pavlova bývala brána městského opevnění, nazývaná Svinská či Slepá. Náměstí, které zde po zbourání hradeb vzniklo, se jmenovalo do r. 1925 Komenského.
Zastavit u budky, kde seděl příslušník finanční a důchodkové stráže, museli směrem do Prahy jak chodci, tak cyklisté, motoristé ale i tramvaje. Aby proclívání nezdržovalo ostatní cestující, kteří nic nevezli, vystoupil si pasažér s nákladem potravin nebo svíček a s financem vše vyřešil. Protože jízdenka by byla po vystoupení z vozu neplatná, vyznačil na ní příslušník finanční stráže, že jízda byla přerušena právě kvůli placení potravní daně a cestující tak mohl jet další tramvají na tu samou jízdenku.
Po vzniku Velké Prahy se placení akcízu přesunulo na okraj rozšířeného hlavního města a budky na hranicích původního města zanikly. Po akcízu na I.P. Pavlova nebo U Bulhara už tak nic nezbylo. Z úřadů potravní daně vybudovaných už jako zděná stavení na hranicích Velké Prahy v období první republiky jsou dnes většinou rodinné domy. Jeden takový najdeme třeba v Letňanech, další je hned vedle ve Kbelích a mohli bychom jít dál na Lehovec, nebo třeba do Ďáblic či Kobylis. Protože se platilo jen při vjezdu do města a jezdilo se vlevo, byly tyto domky, když to místní poměry umožňovaly, stavěné zpravidla na levé straně silnice.
Zastávka 2 - Palackého most
U Palackého mostu si připomeneme, že až do 25. ledna 1925 se v Praze platilo za používání mostů. Tedy s výjimkou Karlova mostu. Ten byl zdarma už od listopadu 1815. Platit museli úplně všichni. Chodci, honáci zvířat, povozníci i motoristé. Aby výběrčí neseděli venku na dešti nebo na sluníčku, tak pobývali v budkách, které se na některých mostech dochovaly. Placení mostného se lidem vůbec nelíbilo a výběrčí tak byli dost neoblíbení. Není proto divu, že dostávali různé posměšné přezdívky. Když prsty vyzobávali mince na vrácení z mističky, připomínali datla. Tak se jim říkalo datlové.
Koluje legenda, že pražští kapsáři nechávali každému okradenému v kapse jednu zlatku, aby měl na zaplacení mostného, kdyby náhodou bydlel na druhém břehu. Legenda je to hezká, ale nikoliv pravdivá. Jednak Karlův most byl zadarmo a pak si asi těžko představit, že vám někdo šmátrá v kapse, snaží se být nenápadný a ještě přepočítává, kolik peněz vám tam nechal, abyste měli na cestu domů. Autorem této vtipné ale nepravdivé povídačky je zuřivý reportér Egon Erwin Kisch.
Kuriozitou pak je, že za překročení mostu platili i cestující v koňské tramvaji. Poplatek byl už obsažen v ceně jízdenky. Když koňka dorazila k mostu, průvodčí vystoupil a šel do budky zaplatit mostné za cestující. Po vzniku Elektrických podniků už tramvaje na mostech kvůli placení stavět nemuseli. Podniky platily za průjezd tramvají paušální poplatek.
Zastávka 3 - Přístaviště
Zastavíme se také u přístaviště u náplavky na Rašínově nábřeží. Potravní daň na čáře museli platit i lidé, kteří do Prahy přijeli lodí. Zatímco dnes je pro nás jízda parníkem spíš zábavou, v minulosti lodí lidé dojížděli do Prahy za prací, obchodem nebo návštěvami. Jenže jich přijíždělo tolik, že příslušníci důchodkové stráže nestíhali celý dav, který se vyhrnul z paluby, kontrolovat. Proto se úřad domluvil s Pražskou paroplavební společností a kontroly prováděli inspektoři už během plavby z Podolí do Prahy.
Platit museli prostě všichni. A tak výběrčí měli svá stanoviště i na nádražích a železničních zastávkách. Platilo se třeba i na vyšehradském nádraží. Pokud si kladete otázku, jako to bylo s cestujícími v letadle, tak odpověď je, že nijak. Letiště jak kbelské tak to ruzyňské, ležela za městem. Po příletu proběhla celní kontrola jako na státní hranici, ale akcíz platil cestující, který si něco přivezl z cest, až při cestě do města, kterou už absolvoval po silnici.
Zastávka 4 - Výtoň
Když už jsme u poplatků, nemůžeme vynechat výtoň. To malé v je tady zcela správně. Oblast zvaná Výtoň je pojmenovaná po poplatku výtoni. Když Prahou projížděly vory, tak se za ně už od 13. století platilo clo. Místo hotových peněz se tehdy poplatek vybíral v naturáliích. Část dřeva se vytínala z voru a odtud vzniklo označení Výtoň. Dnešní vorařské muzeum v Podskalí je původní objekt celnice, která měla výtoň tedy clo za proplavované dříví na starosti.
Později se clo platilo už penězi. Ty šly do navigačního fondu, ze kterého se financovala údržba a vylepšování vltavské vodní cesty.
Zastávka 5 - Akcíz u tunelu
Po vybudování Vyšehradského tunelu v roce 1905, se otevřela další cesta do města. Aby tudy neproudilo nezdaněné zboží, musel i tady vzniknout úřad potravní daně na čáře. Ta potravní čára, při jejímž překročení se platila daň, nebyla úplně všude shodná s hranicí města. Třeba Holešovice byly dlouhou dobu mimo potravní daň, i když už patřily ke královskému hlavnímu městu.
V terénu byla potravní čára vyznačená sloupy a tabulkami. To aby se někdo, kdo přišel do Prahy přes les nebo nějakou louku, nemohl vymlouvat, že o povinnosti zaplatit akcíz nevěděl.
Domky pro výběrčí se většinou stavěly na levé straně silnice směrem do města. V tomto případě jde o jednu z mála výjimek. Je vcelku pochopitelná. Vlevo od silnice je řeka Vltava, takže domek pro výběr potravní daně stojí na pravé straně.
Možná vás napadlo, jak to bylo s placením potravní daně, když někdo potraviny nebo i další zboží Prahou jen provážel. V takovém případě sice na vjezdu zaplatil, vzal si ale potvrzení, a pokud při opuštění hlavního města měl stále vše pohromadě, tedy nic neprodal nebo nespotřeboval, tak mu byl poplatek vrácen.
Zastávka 6 - Vyšehradský akcíz
Než se začalo jezdit a chodit Vyšehradským tunelem, muselo se jezdit a chodit do Prahy přes Vyšehrad. Logicky tak i tady musel sídlit výběrčí potravní daně na čáře. Od roku 1892 bydlel v domku v ulici V Pevnosti inspektor potravní daně Arnošt Bilián se svou ženou spisovatelkou Popelkou Biliánovou. Ta má na domě pamětní desku.
Biliánovi bydleli ve služebním bytě, který byl v místě výběru akcízu zřízen. Stejně jako se dnes někteří lidé pokouší vyhnout placení cla, zkoušeli to v minulosti někteří i s potravní daní. Ženy si kontraband schovávaly třeba pod sukně, kam se jim ctnostný financ podívat nemohl.
Katastrální území
Datum vytvoření: 4.11.2024 21:30
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba
