Jičínská 2, pamětní deska V. Brodskému. Zdroj: archiv autorky

Toulky, vzpomínky a příběhy - část 5: Vinohrady na Trojce (Vinohrady)

Zajímají Vás příběhy domů a vzpomínky na zajímavé osobnosti, které žily na Vinohradech? Pojďme se vydat na další sérii toulek s novinářkou a spisovatelkou Blankou Kovaříkovou, autorkou řady zajímavých knih. Na páté toulce se vydáme po Vinohradech kousek za hranice dnešní Prahy 2, na část spadající od šedesátých let k Praze 3.

Pátá toulka nás zavede kousek dál po Vinohradech, až na dnešní Prahu 3. Nicméně, zmíněné osobnosti často měly s Prahou 2 také leccos do činění. Byla by škoda místa na dosah ruky pominout a málokdo rozlišuje Vinohrady podle umělých hranic městských částí z roku 1960.  Trasa zahajuje v Jičínské ulici a dále se podíváme za zajímavými osobnostmi i do Šrobárovy, do Kouřimské a zpět na náměstí Jiřího z Lobkovic. Řadu osobností budete jistě znát, ale dozvíte se mnoho nových zajímavých příběhů. Autorka Blanka Kovaříková, novinářka a spisovatelka, se jim dlouhodobě věnuje a vydala na toto téma řadu zajímavých knížek (viz závěrečný text Chcete vědět více?). Texty k zastávkám jsou doplněny i množstvím obrázků z archivu autorky. 

K vinohradským vycházkovým trasám v Encyklopedii připravujeme rovněž sérii videodokumentů. V blízké době si tak budete moci trasy projít u obrazovky i s osobním výkladem autorky, podobně jako je tomu u prvních třech toulek v Podskalí.  

Vydejte se s Blankou Kovaříkovou na trasu za příběhy domů a lidí z Prahy 2. Autorka Vás provede ZASTÁVKAMI vycházky svým textem i fotografiemi.

Celková vzdálenost:
Sbalit všeRozbalit vše

Zastávka 1: Jičínská - poslední adresa Vlastimila Brodského

Herec Vlastimil Brodský za svůj život vystřídal mnoho pražských adres. My se zastavíme u jeho poslední adresy – a sice u rozlehlého činžovního domu číslo 2285/4 v Jičínské ulici. Spadá sice pod Prahu 3, ale stojí jen pár kroků od Flory a většina lidí rozhodně neřeší administrativní dělení Vinohrad. Herec tu má vedle vchodu do domu pamětní desku ve tvaru filmového pásu od akademického sochaře Petra Vogela. Nájemní byt tady obýval zhruba posledních dvacet let svého života (+20.4.2002 ve Slunečné). Svého času vedle něj bydlel i jeho syn Marek Brodský, výtvarník, hudebník a filmový herec. Funkcionalistický činžovní dům patřil manželům Heleně Wagnerové Jirounkové a prof. Petru Jirounkovi (+2020), který se zabýval neurofyziologií (jeho články najdete na vesmir.cz). Helena se jako vnučka někdejšího majitele hostivařské továrny Barvy-laky Viktora Materny stala po listopadu 1989 restituentkou domu, jenž nechal postavit za první republiky pro své zaměstnance. Tehdy se vrátila s manželem ze Švýcarska, kde našli po roce 1968 nový domov. V Jičínské se poznali se slavným nájemníkem a chystali se mu k jeho osmdesátinám otevřít v suterénu malé divadlo. Nakonec vznikla galerie a kavárna Carpe diem, o jejíž program se staral Marek Brodský.

Jičínská 2. Zdroj: archiv autorkyVlastimil Brodský. Zdroj: archiv autorkyDopis s hlavičkou. Zdroj: archiv autorkyJičínská 2, Carpe Diem. Zdroj: archiv autorkyJičínská 2, pamětní deska V. Brodskému. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 2: Noblesa Šrobárovy ulice

Po druhé světové válce se do Šrobárovy ulice přiženil herec Svatopluk Beneš, a sice hned do nárožního funkcionalistického domu s číslem 2181/1. Spolu se sousedním domem patřil rodině Truhlářových, a tedy i jeho manželce Boženě Truhlářové. Pro noblesního herce byla „Šrobárovka“, pojmenovaná po prvorepublikovém ministru Vavro Šrobárovi, skvělou adresou. Potkával tu lidi podobné krevní skupiny. Hned naproti měl vilu Ladislav Arnošt Štaidl s manželkou a syny Jiřím a Láďou, kteří později vynikli jako autoři velkých hitů. Benešovi se se Štaidlovými přátelili, herec také využíval jejich garáž. Štaidl, který před únorem 1948 vlastnil pilu a dodával průmyslové dříví do velkých fabrik, se později živil jako taxikář.

V čísle 2182/3 bydlel spisovatel Ladislav Grosman, autor literární předlohy k prvnímu československému oscarovému filmu Obchod na korze. V ulici vyrůstal také zpěvák Karel Zich s rodiči. Jejich vilu nechal postavit dědeček, univerzitní profesor estetiky a skladatel Otakar Zich. Podzim života strávil v činžovní vile ve Šrobárově 2002/40 herec Jan Pivec se svou třetí manželkou Věrou.

Šrobárova 1. Zdroj: archiv autorkySvatopluk Beneš se svými dýmkami. Zdroj: archiv autorkyBožena a Svatopluk Beneš na vycházce. Zdroj: archiv autorkySousedé Zichovi. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 3: Šrobárova podruhé - ráj pro děti

Přímo v domě Benešových ve Šrobárově 2181/1 bydlí herečka Marie Drahokoupilová, která znala Svatopluka Beneše od svého dětství. „Nikdy nezapomenu na den, kdy jsme s kamarádkami stály na chodníku, bylo mě pár let, a do domu vcházela krásná paní Bobina Truhlářová, již v té chvíli Benešová, a velký fešák Svatopluk Beneš. Pro nás to byl nesmírný zážitek a já jsem velice ráda, že jsem tohoto elegantního, šarmantního pána mohla potkávat téměř celý život. Nikdy jsme přitom spolu netočili, dělali jsme jen nějaké maličkosti pro rozhlas… Pan Beneš měl osobitý humor, takže jsem se s ním často zasmála. Chodil na procházky s krásným temně hnědým jezevčíkem Slimem a já jsem měla také jezevčíka drsnosrstého, takže jsme se potkávali i jako pejskaři. Moji rodiče se nastěhovali do domu právě v době, kdy byl postaven a majitelkou byla paní Truhlářová, maminka Bobiny. Na tu si také pamatuji – byla sympatická, menší, klasická roztomilá babička. A Štaidlovi naproti? S Jirkou a Láďou jsem si hrála na zahradě, kde si dneska hrají úplně jiné děti (je tam soukromá mateřská školka). Znala jsem rovněž maminku Karla Zicha, několikrát jsem byla u nich na návštěvě a setkala se tam s Rafaelem Kubelíkem… Tahle ulice byla tak nádherně klidná – uprostřed byl nakreslený panák a my jako děti jsme ho skákaly a auto jelo jednou za hodinku. Stával tady jen jediný automobil – DKW pana Pavlána. To mluvím o době, kdy mi bylo pět let. Další měl samozřejmě pan Štaidl a pan Beneš… Jako děti jsme tu mohly sáňkovat v úzké uličce Bratří Čapků a naproti u vodárny bylo jedno dětské hřiště, které správce v zimě poléval, a my tam bruslili, a další bylo u školy na Lobkovicově náměstí. Pro děti tu byl zkrátka ráj.“

Marie Drahokoupilová. Zdroj: archiv autorkyMarie Drahokoupilová v TV filmu Kam slunce nechodí. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 4: Rodinné hnízdo nadaných bratrů

Rodinný dům ve Šrobárově 1869/14 patřil Ladislavu Arnoštovi Štaidlovi, který tu bydlel se svou manželkou a syny Jiřím a Ladislavem. Jak s ironií sobě vlastní říkal hudebník a podnikatel Ladislav Štaidl (+2021), nějak jim komunisti zapomněli dům zabrat, měli v něm ale státem přidělené nájemníky. Pronajímali i tatínkovu pracovnu v prvním patře a podkrovní mansardu, v níž bydlela již od války otcova účetní slečna Severová. „Narodili jsme se v rodině, v níž byl táta pokračovatelem rodu velkoobchodníků, kteří vlastnili pily a lesy a dodávali průmyslové dříví do fabrik. Tátu znárodnění nezlomilo, naopak nám říkal, že ho komunisti zbavili starostí. Prvních pár let dělal nádeníka, který nakládal rum ze zbořenišť a vozil ho na skládku, pak se dostal k rozvozu cukrovinek do prodejen Pramen a nakonec se živil jako taxikář. Přes všechny zvraty se mu podařilo rodinu slušně zajistit i udržet rodinný dům, v němž jsme s bráchou vyrostli,“ vyprávěl mi kdysi Ladislav Štaidl. Ve vile také komponoval a bratr Jiří skládal texty. Častým hostem tu byl jejich kamarád Karel Gott, kterého si velmi oblíbili manželé Štaidlovi a považovali ho za svého třetího syna a posléze i skladatel Karel Svoboda. Všichni se také sešli v Jevanech, kde si pořídili domy.

Šrobárova 14, Štaidlova vila. Zdroj: archiv autorkyLadislav Arnošt Štaidl. Zdroj: archiv autorkyJiří Štaidl. Zdroj: archiv autorkyLadislav Štaidl a Karel Gott. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 5: Kouřimská - ulice plná umělců

Přes náměstí Jiřího z Lobkovic to je ze Šrobárovy ulice jen 150 metrů do Kouřimské (budeme-li to počítat od Pivcovy vily na rohu Šrobárovy a Soběslavské ulice). Těžko říct, zda nevelká a docela nenápadná Kouřimská ulice nedrží pražský primát v počtu umělců, kteří tady kdy žili. V čísle 2368/4 bydlela až do své smrti herečka Jiřina Jirásková. Odsud ji 7. ledna 2013 vynesli v rakvi zřízenci prachatické pohřební služby, aby byla posléze uložena do hrobu v jihočeských Malenicích, kde se svým partnerem Zdeňkem Podskalským trávila téměř všechny volné chvíle. Vinohradský byt plný starožitného nábytku a obrazů obývala se svou maminkou. Kdysi měla možnost získat od bytového družstva samostatný byt, a od maminky se odstěhovala. Jenže, jak vzpomínala, stejně nebyla šťastná. „Jako by mi stále něco chybělo, bylo mě jen půl, stále jsem měla dojem, že věci nejsou v pořádku. Nakonec jsem ty dva naše byty vyměnila, jen abychom s maminkou mohly být spolu. Vyhovovalo mi být jí po celý život nablízku,“ vzpomínala herečka. A když jí maminka v roce 1998 umřela, postavila si urnu s jejím popelem doma pod velký obraz s její podobiznou. V tom samém domě bydleli v roce 1954 také herečtí manželé Alena Vránová a Vladimír Ráž, než se přestěhovali do Podskalské ulice, kde pak žili až do rozvodu. V Kouřimské 2336/10 v malé garsonce bydlela drobounká herečka Eva Gerová, která byla pravou ukázkou prototypu skladné ženy cukřenky, jak ji kdysi popsal Miroslav Horníček. Během života ovšem zažila i docela jiné bydlení v rozlehlém bytě v Břehové ulici. Uměla se vždycky bez problémů přizpůsobit podmínkám, jaké jí osud přinášel, a nikdy na něj nežehrala.

V čísle 2352/14 vyrůstala od svých čtyř let členka činohry Národního divadla Kateřina Burianová, která se sem přistěhovala s maminkou Marií, když od nich odešel legendární divadelník E. F. Burian k nové partnerce Zuzaně Kočové. V letech 1936-1945 tu bydlel také básník František Halas, na nějž upomíná pamětní deska na fasádě.

Kouřimská 4. Zdroj: archiv autorkyJiřina Jirásková. Zdroj: archiv autorkyKouřimská 10, vchod. Zdroj: archiv autorkyEva Gerová v Kouřimské, 2011. Zdroj: archiv autorkyEva Gerová a Božena Šustrová, film Neporažená armáda. Zdroj: archiv autorkyKouřimská 14, vchod. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 6: U hereckých bardů

V parném odpoledni 22. června 2013 se u domu v Kouřimské 2347/24, krásně porostlém břečťanem a tak trochu ukrytém na konci malého náměstí, kde se ulice rozšiřuje v parčík, sešli přátelé a kolegové herce Radovana Lukavského, aby mu tady odhalili pamětní desku. Vytvořila ji sochařka Paulína Skavová a do límečku u hercovy košile vložila symbolickou iniciálu L jako vzpomínku na jeho manželku Ludmilu Lukavskou, s níž tady žil od roku 1958 celých 50 let. Na slavnosti nemohla chybět nejstarší pamětnice z domu, Marie Handlová, která si pamatovala i další slavné obyvatele. „Je mi jednadevadesát a bydlím tu šestašedesát let. Byla jsem zaměstnancem Rolnické pojišťovny, která dům koupila v roce 1930. Pamatuji si herce Zdeňka Štěpánka, který tu žil se svou první manželkou Elenou a jejich malou Janou, a pak i s druhou manželkou Soňou a jejich třemi dětmi. Vím, že když bylo Petrovi Štěpánkovi sedm let, ještě tu bydleli, protože chodil s mým klukem do první třídy. Petr byl velký rošťák, tady na chodbě třeba ryl korunou do omítky.…“, vzpomínala paní Handlová. Za krásnou herečkou Elenou Hálkovou, tehdy již provdanou za Zdeňka Štěpánka, sem chodil na zálety Julius Fučík a traduje se, že ho tady právem rozlícený herec srazil ze schodů… Jana Štěpánková zase vyprávěla, že odsud s tatínkem chodila na procházku na Nový židovský hřbitov, kde byl úžasný klid, a u pana Spilky, který měl stánek proti Olšanským hřbitovům, každou sobotu kupovali kytky. Proti nim přes chodbu bydlel dramatik Jaroslav Kvapil a s jejím otcem se často navštěvovali.

Kouřimská 24. Zdroj: archiv autorkyRadovan Lukavský recitující. Zdroj: archiv autorkyRadovan Lukavský, pamětní deska. Zdroj: archiv autorkyElen Hálková, film Lesní panna, 1947. Zdroj: archiv autorkyZdeněk Štěpánek jako král Lear s Radovanem Lukavským, ND 1968. Zdroj: archiv autorkyJana Štěpánková. Zdroj: archiv autorkyJaroslav Kvapil. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 7: Náměstí Jiřího z Lobkovic

Co spojuje herce Cmírala, spisovatele Františka Kožíka a filmového režiséra a scenáristu Václava Wassermanna? Bydlení na náměstí Jiřího z Lobkovic, které za socialismu neslo název Čapajevovo (děti mu říkaly Čapaják). Pamětníci 50. let vzpomínají – většinou v nedobrém – na dogmatickou ředitelku Josefu Baxovou, která se svým mužem nechala u sebe doma přespat za války Julia Fučíka a díky tomu se stala ředitelkou.

V čísle 2195/1 bydlel několik desetiletí herec Městských divadel pražských Jaroslav Cmíral se svou ženou Helenou Rosůlkovou, původně také herečkou, která se po roce 1958 věnovala úřednické práci v Divadelním ústavu. Jejím otcem byl Jan Václav Rosůlek, poštovní úředník, ale především plodný spisovatel, který napsal několik divadelních her, básnických sbírek a bezpočet románů – válečných, detektivních, společenských, dobrodružných i dívčích. Od roku 1931 žili Rosůlkovi v Praze a zdá se, že možná celou dobu právě na náměstí Jiřího z Lobkovic 1.

V čísle 2297/10, v domě, výrazně obloženém kachlíky, bydlel František Kožík se svou ženou herečkou Zdenkou Švabíkovou a od roku 1941 i s dcerkou Alenou. Byt jim našli manželé Grussovi, tedy Zdenčina sestra herečka Jarmila Švabíková se svým mužem hercem a umělcem mnoha nadání Josefem Grussem, kteří to k nim chtěli mít blízko (sami bydleli u Flory). U Kožíkových se často hrálo loutkové divadlo. Alena Kožíková na něj vzpomíná: „Strýček Gruss, kterému jsem ale neříkala jinak než Pepíku, ho kdysi dostal od své maminky k Ježíšku. Kvůli mně teta, tedy Jarmila Švabíková, která nikdy nechtěla držet jehlu v ruce, ušila těm starým loutkám šatičky, Pepík namaloval kulisy a s mým tatínkem napsali pohádku. Pak k nám do bytu pozvali další děti – Pavlínu Filipovskou, bratry Štěpánkovy, dcery režiséra Broma a dceru Raoula Schránila – a loutek se ujala Vlasta Fabianová, František Filipovský, Karel Höger, mí rodiče a teta se strýčkem. Často se u nás pořádaly také různé vernisáže, večírky, herci si připravili anekdoty a vzájemně se předváděli. Bylo to pro ně ohromné uvolnění, zvlášť v době, kdy za války divadla nemohla hrát.“

Na opačném konci náměstí v čísle 2308/14 bydlel Václav Wassermann, civilním jménem Vodička, s manželkou Růženou a třemi dětmi.

nám. Jiřího z Lobkovic 1. Zdroj: archiv autorkynám. Jiřího z Lobkovic 1, vchod. Zdroj: archiv autorkyJaroslav Cmíral. Zdroj: archiv autorkyHelena Rosůlková, konzervatoř. Zdroj: archiv autorkyJedna z knih Rosůlkové. Zdroj: archiv autorkynám. Jiřího z Lobkovic 10. Zdroj: archiv autorkyZdenka Švabíková, 30. léta. Zdroj: archiv autorkyZdenka Švabíková a Františkem Kožíkem, 1940. Zdroj: archiv autorkynám. Jiřího z Lobkovic 14. Zdroj: archiv autorkynám. Jiřího z Lobkovic 14. Zdroj: archiv autorkynám. Jiřího z Lobkovic 14, vchod. Zdroj: archiv autorkyVáclav Wassermann při natáčení, Plavecký mariáš, 1952. Zdroj: archiv autorky

Chcete vědět více?

Další Toulky, vzpomínky a příběhy s Blankou Kovaříkovou v Encyklopedii

Knížky Blanky Kovaříkové

  • Příběhy domů slavných, Brána 2013, 2. vydání 2019
  • Nové příběhy domů slavných, Brána 2014
  • Příběhy domů slavných i zapomenutých, Brána 2017
  • Retro příběhy, vydala Euromedia Group 2020
Blanka Kovaříková s knihou Retro příběhyB. Kovaříková: Příběhy domů slavnýchB. Kovaříková: Nové příběhy domů slavnýchB. Kovaříková: Příběhy domů slavných i zapomenutýchB. Kovaříková: Retro příběhy

Katastrální území
Odkazy a literatura:
Datum poslední aktualizace: 3.1.2022 20:29
Datum vytvoření: 28.12.2021 17:50

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?