Vinohradská záložna (Vinohrady)

Historie:

Dne 27. ledna 1874 se sešli čelní obecní představitelé, aby založili první vinohradský peněžní ústav Občanskou záložnu Nová Praha, o dva roky později zvanou Záložna vinohradská. Ta se stala hlavním finančním zdrojem tehdejší bohaté stavební, podnikatelské a řemeslné činnosti na Královských Vinohradech. Zprvu sídlila v Balbínově č.p. 323, poté několik let na radnici, ale až po výhodném odprodeji usedlosti Feslovka si postavila vlastní dům na tehdy nejrušnější vinohradské ulici vedoucí od novoměstských bran. Původní dům byl postaven v letech 1886–1887 podle projektu Františka Heberleho, který je prvně v pražském stavebnictví připomínán jako projektant Böhmische Bau- und Immobilien Bank ve Spálené ulici (spolu s Josefem Benischkem, 1873). Solidnost instituce měla vyjadřovat střídmá, ale v detailu bohatá neorenesanční výzdoba fasády, stylově bližší spíš francouzské než italské renesanci. Jen portikus si dovolil upozornit na honosnější zázemí: vstup chráněný kvalitní neorenesanční mříží, pod tympanonem nápis nesený putti, nad vnějším segmentem ‒ pravděpodobně po Polívkových úpravách ‒ dosazená symbolická ženská postava doprovázená dvěma chlapci. Celek byl završen balustrádovou atikou mezi dvěma věžicemi. V roce 1903 Záložna přikoupila nárožní dům v Jugoslávské ulici č.p. 322 (třípatrový z 1855), který adaptoval pozdější známý secesní architekt Osvald Polívka. Spojující dvoranu mezi oběma objekty pak roku 1912 Polívka přizpůsobil rušnějšímu provozu; autorem 13 nástěnných maleb je Václav Kejmar, absolvent pražské Akademie výtvarných umění (1892‒1898) v ateliéru Maxe Pirnera.

Popis:

Díky vkladům svých střadatelů, pozemkovým a stavebním úvěrům a prvorepublikovým zákonům o stavebním ruchu mohla Záložna nejen úspěšně podnikat, ale v letech 1930‒1933, po velké hospodářské krizi, si mohla dovolit velkorysou novostavbu v místech původních domů č.p. 322 a 321. Tyto již nestačily rozšiřujícím se peněžním službám a bytům zaměstnanců, a proto je v roce 1931 nechala zbourat. Nový šestipatrový funkcionalistický dům je charakteristický dominantním čtvrtkruhovým nárožím mezi dvěma arkýřovými pylony, s kamenným obkladem. Arkýře jsou prolomeny zimními zahradami, zaoblené balkóny probíhají v pěti podlažích a celek je završen terasou. Osobité funkcionalistické vyjádření zabíhající do emocionálních forem je od Kotěrova žáka Jaroslava Kabeše a žáka technické školy a praktikanta u Josefa Sakaře a Jana Vejrycha ‒ Václava Vejrycha.

Další stavby:

Nejvýznamnější stavba, na které se Václav Vejrych podílel, je budova Sokolovny v Riegrových sadech, postavená v letech 1936–1946 ve spolupráci s Františkem Markem a Zbyňkem Jirsákem. Původně měla být „purizována“ i fasáda do Anglické ulice, jak dosvědčují plány z roku 1930, ale ­‒ naštěstí ‒ k tomuto záměru nedošlo. Při všech úpravách a stavebních změnách domů bylo nutné zpevňovat konstrukce a brát ohledy na železniční tunely pod nimi vedenými.

Záložna však nezapomínala ani na kulturní rozvoj mateřské obce: například darovala pozemek na výstavbu Městského divadla, financovala vznik pomníků Františka Ladislava Riegra a Svatopluka Čecha. V domě Záložny v Anglické ulici bydleli například JUDr. Bedřich Jahn, jeden jejích z prvních předsedů, vinohradský stavitel Karel Horák a MUDr. Emanuel Engel. Nyní zde sídlí Česká spořitelna.