Polilinika Karlovo nám.

Poliklinika na Karlově náměstí (Nové Město)

O demolici tiskárenských domů založených Janem Ottem rozhodl stát na počátku 30. let 20. století. Na jejich místě bylo kvůli politickým okolnostem až koncem 40. let vystavěno zdravotnické zařízení. Stylově se již nejednalo o tak čistý funkcionalismus, v němž byla budova ve 30. letech architekty Ferdinandem Fenclem a Vojtěchem Kerhartem navržena. Kolaudace zdravotnické školy a polikliniky proběhla v roce 1955.

Sdílet

Historie:

Na východní straně Karlova náměstí v místě dnešní polikliniky stály ještě v roce 1937 tři domy patřící nakladateli Janu Ottovi. Ten zde založil zde jednu z největších tiskáren v Praze. Ve své době patřil podnik se svými až 150 zaměstnanci mezi největší tiskárny v Praze a v letech 1988−1908 zde vznikalo dodnes nepřekonané dílo Ottův slovník naučný. Po Ottově smrti v roce 1916 nakladatelství postupně snižovalo produkci a na počátku třicátých let zaniklo úplně a i s pozemky bylo vykoupeno státem, který rozhodl o jejich demolici a výstavbě nového zdravotnického zařízení.
V roce 1931 požádal Spolek architektů a inženýrů ministerstvo veřejných prací o vyhlášení veřejné soutěže na připravovanou stavbu na místě bývalých Ottových domů. Do soutěže na přestavbu bývalých Ottových domů, která však proběhla v roce 1935, došlo osm návrhů. Nejvýše porota ocenila návrhy Vojtěcha Kerharta a Ferdinanda Fencla a doporučila jejich spolupráci. Vojtěch Kerhart vypracoval plány na stavbu polikliniky a Ferdinand Fencl plány zdravotnické školy. V roce 1937 se staré Ottovy domy zbouraly a oba architekti rozpracovali první podrobnější stavební dokumentaci. O rok později bylo povoleno sloučení stavenišť, ale na počátku roku 1939 se pro tíživou politickou situaci přípravné práce na stavbu zastavily.

Stavební úřad na základě přepracovaných plánů z let 1946–1947 vydal povolení ke stavbě. V roce 1950 proběhla kolaudace zdravotnické školy do výšky prvního patra a roku 1955 byla zkolaudována celá stavba zdravotnické školy a polikliniky tak, jak ji známe dnes.

Popis:

Ferdinand Fencl navázal při projektu a realizaci na své předchozí zkušenosti se zdravotními objekty, z nichž můžeme například uvést sanatorium v Dobříši nebo Ústav hluchoněmých v Kremnici. Také v návrhu budovy na Karlově náměstí nezapřel svůj smysl pro racionální výraz, promyšlenou konstrukci a kultivovaný detail, který rozvinul zejména několikaletou praxí v ateliéru Oldřicha Tyla. Hlavní třináctiosou fasádu nechal autor obložit bílými keramickými dlaždicemi, v přízemí pak použil travertin.  Železobetonovou konstrukci domu odhalil v podobě nosného sloupu u hlavního vstupu a v centrálním sloupovém schodišti budovy.

Vojtěch Kerhart se ve svém návrhu polikliniky pokusil maximálně využít stísněného prostoru parcely a zároveň zajistit co nejlepší přístup plnohodnotného denního světla do všech prostor budovy. Vznikla tak obdélná stavba přiléhající k Malé Štěpánské se dvěma jižními dvorními křídly. Do úzké uličky se poliklinika obrací svou východní fasádou zjemněnou oblým rohem a škrábanou omítkou.

Složité okolnosti vzniku obou staveb ochudily jejich výslednou podobu o původní funkcionalistickou čistotu a vitalitu, kromě toho se Ferdinand Fencl z důvodu politických perzekucí, příznačných pro padesátá léta, nemohl osobně účastnit jejich dokončení. Přesto je budova bývalé zdravotnické školy a polikliniky vedle pavilónů nemocnice v Krči a některých staveb nemocničního areálu Na Bulovce jedním z mála příkladů zdařilé funkcionalistické zdravotnické architektury v pražském prostředí.

Galerie: 
Polilinika Karlovo nám.
Situace před sloučením parcel s naznačeným objektem budoucí polikliniky, kolem 1934
Situace před sloučením parcel, kolem 1934
Katastrální území

UMÍSTĚNÍ: Karlovo náměstí 32, Praha 2-Nové Město

ARCHITEKTI: Ferdinand Fencl a Vojtěch Kerhart

VÝSTAVBA: 1935−1955

Adresa
Karlovo náměstí 32
Praha 2
Česká republika
50° 4' 35.1588" N, 14° 25' 16.1508" E
Odkazy a literatura:
Kolektiv autorů, Slavné stavby Prahy 2, FOIBOS BOOKS, s. 241–244, Praha 2001.
Ludmila Hlaváčková-Petr Svobodný, Dějiny všeobecné nemocnice v Praze: 1790−1952, Praha 1990, s. 113−119.
Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1995, s. 237, 393.
Růžena Baťková (ed.) a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město–Vyšehrad, Praha1998, s. 378−379.
Jaroslav Švehla, Jan Otto: Kus historie české knihy, Jinočany 2002, s. 47−53.
Datum poslední aktualizace: 23.4.2020 11:17
Datum vytvoření: 30.7.2018 11:38