Hlavní záložky

klášter Emauzy
Adresa
Vyšehradská
Praha 2
Česká republika
50° 4' 20.5536" N, 14° 24' 51.3" E
klášter Emauzy

Na Slovanech s kostelem P. Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa

Vyšehradská, Praha 2-Nové Město

1346–1348, po 1365, 1635–1871, po 1880, 1964–1968
František Maria Černý, Vladimír Kamberský

Historie:

Za nezvyklou fundací benediktinského kláštera v centru nově zakládaného města, koncipovaného jakožto hlavní město Svaté říše římské a nový Jeruzalém, byl skryt záměr Karla IV. navázat na slavnou tradici cyrilometodějskou a sázavskou, legalizovat slovanský liturgický jazyk, demonstrovat vůli k odstranění rozkolu východní a západní církve.
Potvrzuje to mimo jiné původní název kláštera Na Slovanech a zasvěcení jeho kostela ke cti P. Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa. Kostel byl slavnostně vysvěcen na Velikonoční pondělí roku 1372 arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Husité klášter ani jeho knihovnu nezničili, protože až do roku 1592 se hlásil k utrakvismu. Po rekatolizaci zde v letech 1635–1871 sídlili španělští–montserratští benediktini, kteří kostel i klášter postupně přestavovali a nově zařizovali.

Roku 1880 přišli do Emauz benediktini přísné observance z jihoněmeckého Beuronu, kteří v souladu se svými zásadami nahradili veškeré barokní úpravy důslednou regotizací za účasti vlastních řádových umělců. Po roce 1919 dostali Emauzy zpět čeští benediktini, kteří zde obnovili slovanské bohoslužby.

Za války obsadil klášter pozemkový úřad a německý Červený kříž, mnozí z mnichů zahynuli v koncentračních táborech.

Popis:

Jedná se o typ trojlodní haly střídmého slohu. Ambit byl po roce 1365 opatřen výjimečným typologickým freskovým cyklem za účasti dvorských malířů, působících předtím na Karlštejně.

V době rekatolizace valbovou střechu nahradila stupňovitá trojdílná, přibyly dvě západní věže a štít mezi nimi s mariánskou sochou, do lodi byla vestavěna kaple Božího hrobu a nové monumentální oltáře, interiér vymalován, zřízena nová brána. Emauzy se staly též centrem šíření kultu P. Marie Montserratské. Za polyhistora Juana Caramuela z Lobkowicz (převorem 1647–1658) byl na místě románského kostela Kosmy a Damiána postaven barokní kostelík, zachovaný dodnes.

Po příchodu mnichů z Beuronu v 80. letech 19. století střechy získaly gotický ráz, v interiéru kostela nahradili mniši barokní mobiliář pseudogotickým, stěny pokryli beuronskou malbou, kombinující vegetabilní dekor s figurálními výjevy převážně že života sv. Benedikta.

V letech 1929–1930 byla před západní průčelí kostela a kláštera umístěna dvě nová křídla podle projektu Bohumila Hypšmana, která uzavřela druhé nádvoří kláštera a navázala pohledově na urbanistickou osu začínající na nábřeží a končící dominantou kostela s klášterem. Poté, co dne 14. února 1945 Emauzský klášter zasáhlo bombardování a velmi jej poškodilo, nikdo jistě nepředpokládal, že zde vznikne mimořádné dílo jak z hlediska samotné architektury, tak z hlediska spojení „nového“ se „starým.“ Zničené novogotické věže kostela Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů nahradila skořepinová křídla, zakončená pozlacenými hroty. Věže, ve svém průniku evokující lomený oblouk, jsou 32 m vysoké a tvoří je 40 cm silná betonová skořepina. Návrh vzešel z architektonické soutěže, kterou vyhrál Gočárův žák František Maria Černý. Plány, podepsané Černým a statikem Vladimírem Kamberským, schválil úřad Prahy 2 roku 1966 a jsou popsány jako „Dostavba dominanty Emauz.“ Kolaudace proběhla v říjnu roku 1969 a od té doby věže tvoří neodmyslitelnou část panoramatu Nového Města pražského.

Adresa
Vyšehradská
Praha 2
Česká republika
50° 4' 20.5536" N, 14° 24' 51.3" E
Galerie: 
4b_Emauzy před regotizací_Vlcek 05b
F. B. Werner, Emauzský klášter od jihu, 2. polovina 18. století (převzato z UPP Nové Město)
Freska, Emauzy
Chodba ambit, Emauzy
Klenba kláštera, Emauzy
Pohled na chrám P. Marie a Emauzský klášter před regotizací (MMP)
Věže emauzského kláštera
Věže
Odkazy a literatura: 
Kolektiv autorů, Slavné stavby Prahy 2, FOIBOS BOOKS, s. 50–53, Praha 2011.
Emanuel Poche-Jan Krofta, Na Slovanech. Stavební a umělecký vývoj pražského kláštera, Praha 1956.
Benešovská, Klára-Kubínová Kateřina ed., Emauzy. Benediktinský klášter Na Slovanech v srdci Prahy, Praha 2007.
Jáchym D. Zítek, Stručné dějiny emauzského opatství v Praze a soupis uměleckohistorické literatury v knihovně opatství, Praha 2007.
Datum poslední aktualizace: 25.9.2018 20:39